Není vyhráno. Zdaleka ne! Michael Schumacher sice po více než třech měsících v kómatu reaguje na podněty z okolí, tím však jeho cesta k alespoň částečnému zotavení teprve začíná. A štreka to bude zatraceně dlouhá.
"Kóma není něco, z čeho se druhý den vzpamatujete. Není to tak, že jste jeden den v bezvědomí a následující den ráno si už zvesela povídáte s přáteli," říká Barb Butlerová, žena, která strávila po automobilové nehodě v roce 1993 v kómatu 27 dní.
Sedminásobný mistr světa je však v umělém spánku již přes tři měsíce, což může dle lékařů zásadně zkomplikovat jeho návrat do normálního života.
Nadšení mezi fanoušky vyvolal fakt, že německý pilot reaguje na své okolí a dokonce je schopen očního kontaktu. To je však pouhý začátek nesmírně dlouhé cesty, kterou musí pětačtyřicetiletý závodník absolvovat.
"Také jsem byla schopná otevřít oči, ale vůbec jsem se nedokázala na nic soustředit. Moji přátelé říkají, že jsem měla oči jako panenka, bez výrazu," pokračuje Butlerová.
"Není to uvědomělý pohled, jste zmatení. Ani teď si nepamatuji, že bych si jakkoliv uvědomovala blízkost mé rodiny či přátel," říká žena. Právě prakticky neustálá přítomnost manželky Corinny má Michaelovi pomoci v rychlejším zotavování.
Bude se cítit jako vetřelec!
Co tedy Schumachera podle Butlerové v následujících měsících čeká? "Já jsem byla několik měsíců v rehabilitačním centru, další pět let jsem musela chodit na pravidelné kontroly do nemocnice," vysvětluje.
"To však není ten největší problém. Bude se učit znovu jíst, chodit, číst, mluvit. Nic ze svých předchozích schopností si nebude pamatovat. Bude se cítit jako vetřelec na Zemi," dodává.
"Pamatuji si, že když mě učili chodit, nevěděla jsem, proč to nejde, co se to děje. Proč nejsem ničeho schopná. Tohle trvalo celá léta, je to šílené," říká Butlerová.
A následky má doposud. Výpadky paměti, chronická únava… S tím vším musí Butlerová, která po nehodě pracuje v kanadské asociaci pomáhající podobně postiženým lidem s návratem do života, bojovat.
Naděje na uzdravení žije
Není však vyloučená ani optimistická varianta. "U nehod, kdy byl nějakým způsobem zasažen mozek, je velmi těžké předpovědět další vývoj. Je to chronická věc a běh na hodně dlouhou trať," říká lékařka zabývající se poraněním mozku, doktorka Angela Colantoniová.
"Bojujete s tím do konce života, ale u některých pacientů je léčba poměrně úspěšná, někdy nastává až neuvěřitelné zlepšení. Je to velmi individuální. Roli hraje délka kómatu, věk, fyzická kondice a dalších aspektů," dodává.
To potvrzuje i lékař Mark Bayley, který se zabývá rehabilitací takto postižených pacientů. "Péče v této oblasti se velmi zlepšila, opravdu je velká naděje na to, že tito lidé budou žit relativně hodnotný život. Už nejde jen o to, aby žili, ale aby žili kvalitně," uzavírá.
