Přátelé si ho dobírají, že by si měl na záda místo závodního čísla nalepit červený kříž. Motocyklový závodník David Pabiška má za sebou bohatou historii záchranářských akcí. Díky tomu, že na Rallye Dakar v Argentině pomohl zraněnému italskému soupeři a přivolal mu vrtulník, nehledě na svou časovou ztrátu, už podruhé obdržel hlavní cenu fair play, kterou uděluje Český klub fair play.
Jel si svou cestou, když ale uviděl na zemi soupeře, který ho chvíli předtím v riskantním místě předjel, David Pabiška zastavil, přivolal vrtulník a se zraněným jezdcem čekal až do příletu helikoptéry. A ještě ho pomohl nakládat na palubu. Celou dobu mu přitom běžel čas.
„Byl na tom dost špatně, předjel mě v takovém úseku, kde jsem si říkal, že tady závodit nebudu, a přesně tak jsem ho našel,“ líčí Pabiška. „Byl opravdu ve špatném stavu, zvládli jsme to dobře, v cíli mi řekli, že bude v pořádku, jen má nějaké zlomeniny a otřesy mozku. Nechat ho tam? To by se rovnou peklo otevřelo, když tam jsou jen dva lidi, člověk musí něco udělat.“
Pabiška obdržel hlavní cenu fair play už podruhé. V roce 2001 byl oceněn za záchranu života týmového kolegy Ondřeje Webera, který při závodě v Kroměříži narazil do stromu a těžce se zranil.
„Tehdy jsem se zařekl, že žádnou cenu fair play nechci. Kluci si ze mě dělali srandu, že místo startovního čísla si mám dát na záda červený kříž,“ směje se Pabiška.
„Nicméně, beru to jako automatickou záležitost. Kór v našem sportu, kde se dostáváme na taková místa, kde si dokážeme pomoc jenom sami. Doufám, že kdyby se mi něco stalo, že by mi taky někdo pomohl.“
Kdybych byl Francouz, čas by mi odečetli
V dakarské rallye jeho čin pořadatelé příliš neocenili. Ačkoli měli možnost Pabiškovi ztracený čas ve výsledcích nahradit, neudělali to.
„V dakarské rallye jsme hlídaní gépéeskou. Je velmi dobře změřitelné, jak dlouho jsme tam byli. Vzhledem k tomu, že nejsem Francouz, tak mávli rukou a odečetli deset minut. Samozřejmě to bylo mnohem déle,“ povzdychl si Pabiška. „Člověk to pak sjíždí tři dny. Nicméně je to automatická záležitost. Byl jsem tam sám, on taky. To bych se někam propadl, kdybych jel dál.“
Rallye Dakar je v posledních letech známá pravidelností smrtelných nehod. Letos zahynul belgický motocyklista Eric Palante a také dva argentinští novináři.
„Historie je taková, že kluci tam umírají. Všichni si uvědomují, že tu pomoc můžou druhý den potřebovat sami. Člověk se o to může opřít, ne jako tady, když vidíme, že někdo upadne na chodníku a dvacet lidí ho obejde. Tam to funguje,“ říká Pabiška.
Osmatřicetiletý závodník zažívá dramatické situace, v nichž jde o život, poměrně pravidelně.
„Na šestidenní v Brazílii jsem dostal od Brazilské motocyklové federace cenu. Bohužel se nám toho kluka nepodařilo zachránit, umřel nám v rukách v brazilském pralese, kde bylo sedmdesát stupňů ve stínu,“ říká Pabiška.
„I na mistráku jsem pak někoho sebral z příkopu a ptal se: Co ti je, vole? Nějaké zlámané ruce… Pak přišly srandičky od kámošů, ať se na to vykašlu a udělám si kurzy. Ale člověka to nějak posune, od té doby jsem se začal zajímat o ty novinky, které jsou v záchraně života.“
