Přidal plyn, rozjel se na rampu, letěl vzduchem…Ale něco se pokazilo. Trik, jejž dělal nesčetněkrát, ho najednou zradil. „Nepamatuji si z toho vůbec nic,“ přiznává freestyle motokrosař Petr Pilát, který si po pádu v tréninku roztrhl před dvěma týdny játra a bojoval o život. Břicho mu hyzdí dvaceticentimetrová jizva, ale bolest pomalu odeznívá. A čím více mizí, tím sílí jeho vůle se vrátit.
Děkuje. Rodičům a přítelkyni za podporu, kamarádům za přání, doktorům za záchranu života. „Jsem ještě bolavý, ale cítím, že se to každý den zlepšuje. Mohlo to dopadnout mnohem hůř a asi věřím i v anděly nad sebou, že z toho nebudou trvalé následky. Neměly by být,“ říká Petr Pilát. Po dvou týdnech je doma. Po nehodě, kdy v tréninku spadl z devíti metrů na řídítka své motorky.
Co si z toho pádu pamatujete?
„I když jsem měl silný otřes mozku, tak si trénink pamatuji skoro celý. Až na ten poslední skok. Taťka má sice ten pád natočený, ale i když to není úplně vidět, zažil jsem určitě stokrát horší pády a tenhle nevypadá zprvu tak špatně. Jenže já tam špatně dopadl přímo na řídítka a hlavou se praštil o zem. Blbá smůla. Z tohoto pádu tak nevím vůbec nic. Nevím ani, jak jsem se dostal do nemocnice.“
Byl to trik s názvem Superman. Kousek, který jste za svou kariéru dělal mnohosetkrát…
„Je to tak. Já i původně přemýšlel, zda vůbec na tenhle trénink půjdu, protože jsem o hodinu později měl odjíždět do Polska na závod MS a ten den jsem se naučil nový trik. Nové salto, které dělám teď jediný na světě. Nikomu jsem to neříkal, protože jsem z toho měl strašnou radost. Jak jsem ho ale na tom tréninku udělal, tak jsem se možná málo zkoncentroval na ty jednodušší triky a z toho vznikla asi chyba. Ale nevím, nepamatuji si to.“
Co vám tedy o tom pádu ostatní řekli?
„Byl to závažný pád, protože mi vyklouzla motorka, kterou jinak držím, zkroutila se a já dopadl na ni. Při dopadu jsem si píchl řídítka do břicha a jako další byla rána hlavou o zem, takže helma je celá popraskaná. Těžko říct, naučil jsem se těžký skok, který nedělá nikdo na světě, a o dva skoky později spadnu z takhle primitivní věci. Nevím, co se stalo.“
Kdy jste nabral vědomí? Říkalo se, že jste po pár minutách komunikoval se záchranáři.
„Prý jo, ale z toho nevím vůbec nic. Spíše, co si pamatuji, byl druhý nebo třetí den, kdy jsem se opravdu probudil a začal vnímat vše na sto procent. První vjemy tak mám až z nemocnice.“
Jaké byly následky?
„Hlava byla v pohodě, tam byl jen silný otřes mozku a řekli mi, že to chce klid a vyležet to. Že je to individuální a po takovém otřesu mozku bývají standardně bolesti hlavy. Někoho bolí dva týdny, někoho dva měsíce, někoho půl roku…Uvidí se. Bolesti jsou, ale není to nic hrozného. Pak tu ale byla játra, která byla hodně roztrhaná, takže museli všechno šít, ale každý den cítím, že je to lepší. Na břiše mám velkou jizvu, v místě řezu to bolí. Na jedné ruce byla luxace zápěstí, kosti byly mimo své drážky, takže mi to museli narovnávat. Bude to chtít teď čas a neuspěchat to.“
Kolik stehů máte na břiše?
(směje se) „Přiznám se, že jsem to ani nepočítal. Asi jich tam bylo kolem patnácti, ale nejsem si moc jistý. Ta jizva má přes dvacet cenťáků.“
Co vám na to říkali doktoři?
„No, někteří třeba neřeší sport rádi, tak mi jen řekli zdravotní stav, jiní si zase se mnou chtěli povídat. Spoustu jich to zajímalo. Někdo říkal, že jsem blázen, někdo spíš klobouk dolů, jak to zvládám a že s tím nechci i přes takovýto úraz skončit. Každý má svůj názor a beru to.“
Byl to váš nejtěžší úraz v kariéře?
„To asi ne. Bohužel se mi už něco podobného stalo, když mi bylo třináct, a i když z toho nemusely být takové operace, tak tehdy byl ten úraz větší. Měl jsem potrhané plíce, játra, slezinu… Tenkrát jsem nejezdil přes půl roku. Já tohle ale řeším nerad, úrazy k tomuto sportu patří, nedá se nic dělat. Vždy budu doufat, že to dobře dopadne a budu moct pokračovat dál. Ani si to nedovedu představit jinak. Ten sport mě tak baví, že i když teď mi přinesl bolesti, tak vím, že ty za čas přestanou. Tak proč bych se na to měl vykašlat?“
Čili už teď víte, že až se uzdravíte, půjdete do toho znovu…
„Rozhodně. Už se nemůžu dočkat, až budu zpět.“
A ani rodiče vás neodrazovali?
„Našim patří obrovský dík, jak mě podporují. Těm kdybych naopak řekl, že se na to vykašlu, tak asi budou stokrát radši, ale jelikož mě velmi dobře znají, a vědí, že to jen tak neřeknu. Tak se tomu jen zasmáli a pevně doufají, že vše bude brzo fajn, nebude to tak bolet a já budu zase brzy závodit.“
Jaký teď máte režim, abyste se mohl vrátit?
„Mám před sebou nějaké kontroly a na konci měsíce jdu na tu hlavní, velkou. Aby do té doby bylo vše v pohodě, musím být úplně v klidu. Nedělat žádné rychlé pohyby a tak. Celý měsíc mám tedy leháro. Přiznám se, že mě ale teď bolela tak hlava, že jsem ani nekoukal na internet. Tohle by ale mělo být v klidu a budu mít i čas na staré resty a třeba odepsat všem, že děkuju za podporu. A po měsíci se uvidí podle výsledků. Věřím, že mi pak řeknou, že se mohu rozcvičovat.“
A kdy vidíte návrat na motorku?
„Nějaké plány mám, kdy doufám, že by to mohlo vyjít, ale říkat to radši nebudu. Víte co, abych to náhodou nezakřikl. Doufám jen, že to bude co nejrychleji.“
| CO SE PILÁTOVI STALO |
|
Ve čtvrtek 19. 3. 2015, těsně před odjezdem na Night of the jumps do polského Krakova, trénoval Petr Pilát v uzavřeném areálu v Čerčanech na Benešovsku. Při absolvování skoku jménem Superman špatně dopadl a spadl z devíti metrů na řídítka svého motocyklu. Ihned byl vrtulníkem transportován do nemocnice na Vinohradech, kde byl ještě večer operován kvůli propíchnutým játrům. Pilát už jeden těžký pád zažil v roce 2004 (ve třinácti letech), když při exhibici na Orlíku spadl při triku Disco Can. S těžce zraněným hrudníkem tehdy skončil na jednotce intenzivní péče, po půl roce se však vrátil. |
