Ondřej Ježek se bude i příští rok pravidelně objevovat na obrazovkách Eurosportu, tentokrát ovšem během přenosů z MS superbiků. Ondřeje jsme pozvali na návštěvu do české redakce Eurosportu, během níž vznikl následující rozhovor.
Úvod letošního ročníku MS supersportů vypadal nadějně…
A to jsme v podstatě dorazili do Austrálie bez větších testů. V listopadu jsem měl první seznámení s týmem Go Eleven, dostal jsem od nich motorku na testování ve Španělsku, což mi hodně dalo a do Austrálie jsem přijel koncem února ve formě. Pak jsem měl nepříjemný pád z velké výšky, asi dva týdny jsem nemohl normálně chodit, ovšem v závodění mne to tolik neomezovalo, během kvalifikace a závodu jsem se postupně zlepšoval, nakonec z toho bylo osmé místo. Takže na začátek sezony spokojenost. Protože se za dva týdny jel druhý závod v Thajsku, zůstal jsem v Asii, měl jsem obavy z vedra a vyplatilo se mi to, zvykal jsem si. I vzhledem k tomu, že trať v Buriramu byla pro mne nová, desáté místo v závodě jsem bral.
Ale pak přišly nepříjemné momenty… I zdravotní problémy, motání hlavy, zánět v očích.
Začalo to už během následujících evropských závodů, ale nejhorší to bylo po návratu do Asie na okruh v Sepangu v polovině května. Tam už jsem na jedno oko téměř přestával vidět, závody jsem jel s handicapem, nakonec mi diagnostikovali zánět očního nervu a ležel jsem v nemocnici. A poté mne v Misanu nepustili na trať, přestože jsem v pořádku vše nahlásil antidopingové komisi, že jsem bral na léčbu zánětu kortikoidy, v tom totiž problém nebyl, oni požadovali další vyšetření, které by prokázalo, že už jsem schopen závodit. Měl jsem vlastně letní tříměsíční pauzu, na jednu stranu jsem si odpočinul a doléčil zánět, ale byla to pauza bez motorky, což poznamenalo poslední čtyři závody mistrovství světa.
Takže jaký je konečný pocit z celé sezony?
Škoda těch posledních čtyř závodů, především mne mrzí Lausitz, kam přijelo hodně českých fanoušků a já jsem nedojel do cíle, v pořádku nebyl můj výkon ani motorka. Ve Francii a Španělsku to bylo o něco lepší, ale až v závěrečném závodě v Kataru jsem se vrátil do jakési pohody. Celkově 14. místo… je to nejlepší český výsledek, ale chtěl jsem to dotáhnout do nejlepší desítky. Nejlépe jsem zajel v Imole, poté ty zdravotní komplikace, od Sepangu, kde jsem měl incident s Wahrem, to nebylo to pravé. Celkově vyšla sezona tak nějak neutrálně.
Občas se do mne vkrádal pocit, jako byste si celou sezonu nedokázali s motorkou potykat.
Samozřejmě na titul nachystaná nebyla. Nejednou se mi stalo, že jsem přijel na trať, kterou perfektně znám a ukázalo se to nevýhodou, protože ji znám z litru. A styl na litru na šestistovce nefunguje. Trvalo mi tak celý pátek, než jsem si zvykl, dokonce se stávalo, že jsem si zvykal ještě v průběhu závodu, to byl hlavní kámen úrazu. Teď není tajemstvím, že jsme se v týmu už v Austrálii v únoru bavili, že bych přestoupil na litr a jel superbiky jako druhý jezdec s Ramosem. Nakonec z toho sešlo, i kvůli zdravotním potížím jsme to později během roku už neřešili. V Imole padl nápad, protože se Ramos v pátek zranil, že bych jel obě třídy, ale neprošlo to. Imola byl pak můj nejlepší závod, kdybych jel obě třídy, nevím…
V čem byl mistr světa Kenan Sofuoğlu lepší než ostatní? Vyhrál supersporty přesvědčivě a již popáté.
Jede úplně neskutečně. Stopu, kterou jede on, když ji zkusíte jet, tak to prostě nedáte. Jede hrozně krátkou stopu, člověk by si řekl, že je to jak na superbiku, dokáže to prodat tak, že v zatáčce rychlost neztratí. Je jediný. Pokud chce člověk zrychlit, musel by se chytit někoho, kdo jede rychle jako on, ale nějakou normální supersportovou stopu, protože když jedete za Sofuoğlem, tak nejste schopni toho docílit. On jede na kawasaki už pátý rok, to je také znát, to není, jako když motorky každým rokem střídáte, to se tolik nevryje pod kůži, jako za těch pět let. Je v tom talent a je v tom i dril.
MS superbiků, to byl delší čas Váš cíl. Převažuje ve vás pár měsíců před startem sezony spíše nervozita, nebo naopak spokojenost a těšíte se?
Stoprocentně převažuje těšení. Jsem rád, že se mi podařilo angažmá v superbicích, to byl vždy můj cíl, a vzhledem k tomu, jak vypadala druhá polovina sezony… Tým Go Eleven měl opci a nabídka také byla, ale finance rozhodly, nakonec jsem se domluvil s týmem Grillini.
Jaká je atmosféra v týmu Grillini? Je to rodina?
Není taková rodinná jako v týmu Go Eleven, což mně nevadí, protože se alespoň více pracuje, než mluví. V Go Eleven to byl občas diskusní kroužek, což nemám úplně v lásce, když přes sebe mluví dvacet Italů, to je trochu blázinec. V Grillini má každý své místo, všichni vědí, co dělají, v letošní sezoně udělali krok dopředu, angažovali nového šéftechnika a neměli během roku větší technické problémy, i v tomto ohledu jsem optimista. Navíc mým parťákem bude Badovini, velice zkušený jezdec, tým by tedy mohl promluvit do pořadí mnohem výrazněji, než tomu bylo v minulosti.
Ayrton Badovini byl v MS supersportů nejlepší z Italů a celkově šestý, jeden závod dokonce vyhrál. Co se od zkušenějšího kolegy lze naučit? Budete rychlejší než on?
Je to nepochybně skvělý jezdec, nejenže skončil celkově šestý, on ani nejel celou sezonu, poprvé nastoupil až v Assenu. Dá se trochu říci, že začal bodovat tam, kde já jsem přestal. Takže je cenné, že se mu s menším počtem závodů podařilo dostat tak nahoru, má titul v superstocích z roku 2010. Mohu se od něj hodně naučit, je to i velký závazek jet proti němu v týmu, vždyť prvním soupeřem je právě týmový kolega, na druhou stranu je to lepší, než jezdit s někým slabším a nic se od něj nenaučit. Beru to jako obrovskou výzvu.
Jak probíhala jednání? Ozval se pan Grillini?
Přišlo to paradoxně v Lausitzu, kde jsem prožil nejhorší závod roku. Tam jsme se poprvé bavili díky mému manažerovi, který je Ital. Pomohlo mi, že ovládám italštinu, to se panu Grillinimu líbilo, navíc přihlédl k mým výsledkům ze superstocků i pozitivnímu začátku sezony v supersportech. Ale byl jsem dost nervózní, právě kvůli té druhé nevydařené části sezony, z toho, že nemohu jednání podpořit nějakým čerstvým výsledkem. Naštěstí mi věřili, že na litru umím.
V čem vám bude litrová superbiková motorka bližší než ta v supersportech?
Už vzhledem k mojí výšce je pro mne litr vhodnější. Když jsem poprvé přestoupil do superstock 1000, hned jsem zajížděl výborné výsledky včetně podia v Brně, tam bylo znát, že litr mému jezdeckému stylu sedí lépe. Co se týká samotné jízdy, na litru je to, řekněme, více do špičky, prudčeji na brzdy, více se motorka zastaví, rychle rovnáte, sedí mi to více, než udržovat rychlost, což je na menších motorkách.
Budete opět v italském týmu, během MS jsou dva závody v Itálii. Jsou pro italský tým prestižnější než v jiných zemích?
Je to výrazný rozdíl, přijde množství italských hostů, týmových sponzorů, všude je strašně moc lidí, tým Go Eleven pojal závody v Itálii téměř jako takovou velkou party. Tým Grillini vypadá konzervativnější, jsem sám zvědavý, jak to bude probíhat.
Jak vyšly první testy v Jerezu?
Z jedné strany je škoda, že jsme testovali pouze na mokru a neměli více času, na druhou stranu mne jízda na superbiku tak uchvátila, že mi to ani nevadilo. Oba dva dny jsem si hrozně užil, na to, že jsem jezdil na starém modelu, čas na kolo nebyl vůbec špatný. V týmu panovala spokojenost, spokojený jsem byl i já.
Jak vlastně tráví závodník posledních několik hodin před závodem?
Vstávám kolem sedmé ráno, závody bývaly v jedenáct. Obvykle lehká snídaně, ale zase ne nejlehčí, lépe riskovat, že během warm-upu bude malinko těžko, což je to lepší, než dostat hlad těsně před závodem. Následuje rozehřátí, rozcvička, warm-up, mezi warm-upem a závodem zbývá hodina až hodina a půl. Pokud mám karavan, sednu si do karavanu a snažím se přehrát si závod, jak by mohl probíhat, z jakého místa budu startovat, kudy to dám v první zatáčce, protože to je vždycky velká loterie. A pak se jde na věc. Poslední hodinu a půl před závodem nemyslím na nic jiného.
S Karlem Abrahamem se v MS superbiků nepotkáte, je to škoda?
Není to škoda, Karel přestupuje do MotoGP, já pojedu superbiky, Česká republika bude mít svého zástupce v obou kategoriích. Je to dobré i divácky, fanoušci budou mít komu fandit jak v MotoGP, tak v superbicích. Takže to dopadlo dobře.
Chybí Vám Brno? Kdy jste jel naposledy v Brně?
Naposledy letos, ale v závodě v roce 2012. Chybí mi hodně, vždy mi to v Brně šlo, v superstocích jsem zajel pódium. Kdyby se vrátilo do itineráře mistrovství světa, byl bych – nejen já – velmi rád. K dohodě nedošlo ani na příští rok, proč, do toho přesně nevidím.
Oblíbená trať? V Imole největší úspěchy, v Lausitzu nejvíce českých fanoušků…
Ano, Německo, co se týká fanoušků. Ale trať, to je jasně Imola. Dále Assen a Valencie, kde se nezávodí déle než v Brně. Na příští rok je v kalendáři MS jedna prázdná kolonka, měl by to být závod v Evropě, doufám, že to bude právě Valencie.
Eurosport vysílá každý závod MS superbiků, ale když jedete ve druhé desítce, tak jste málo na obrazovce. Uvidíme vás příští rok více?
(smích)… V superbicích to bude ještě těžší než v supersportech letos. Nemohu divákům slibovat boje v první skupině, samozřejmě se pokusím o co nejvíc, abych se do záběrů dostal, a minimálně, aby bylo o čem mluvit.
Jak daleko je do MotoGP?
Hodně daleko, rozhoduje více věcí, ze superbiků tam nesměřuje moc jezdců, spíše opačným směrem, startovní pole je hodně uzavřené, výjimkou je nyní Karel. Je to hodně o politice. Tímto směrem moje myšlenky ani nesměřují.
Následující větu jsem si přečetl na vašem webu: „V momentě, kdy jsem sedl na motorku, jsem věděl, že tohle bude můj život.“ Vážně to bylo tak rychle? Kdy ten moment nastal a jak na něj vzpomínáte?
Ten text napsal můj kamarád, ale plus minus to tak nějak bylo. Když jsem byl malý kluk, motorky mne nijak nepřitahovaly, začal jsem tancovat ve Valášku, prý jsem hezky tancoval a zpíval, to se musíte zeptat našich. Postupně začaly motorky převažovat, pamatuji, že jsem vynechal soustředění s Valáškem, protože jsme se jeli s taťkou podívat na Velkou cenu. A pak jsem si poprvé na motorku sedl, myslím na konci roku 1996, byla hrozná zima, pršelo, poprvé na motorce, minibike Blata, to byl ten moment. Strávil jsem na ní celé odpoledne, úplně promrzlý. Když pak taťka přišel s myšlenkou, zda nechci závodit, bylo rozhodnuto.
Takže vlastně jste byl nejdříve malý televizní divák…
A fandil jsem Biaggimu, jezdil tenkrát na Aprilii ve 250. To už je strašná doba, celých dvacet let.
Kdy vám bylo během těch 20 let na motorkách nejhůře?
V roce 2007 jsem měl těžký pád v Doningtonu. Jezdil jsem mistrovství Evropy superstock 600 a věřil jsem, že by mi sezona mohla vyjít. Třeba až na stupně vítězů. Ale vůbec se nedařilo, jezdil jsem ve druhé desítce, byl jsem nespokojený, nervózní, a přišel pád a zlomená noha, to bylo moje nejhorší zranění, tři měsíce mimo. Už si na to příliš nepamatuji, je to tolik let, ale dva týdny jsem cítil hroznou bolest v noze, už to pak do konce roku nebylo ono, až na konci sezony jsem jednou dojel na mokru na třetím místě a po závodech ve Valencii jsem testoval MotoGP. To mne nakoplo.
Byl čas po konci sezony na nějakou dovolenou?
Vzhledem k tomu, že je sezona – i vzhledem k divákům – roztažená od února až do října, času moc nezbývá. Po sezoně jsem navíc absolvoval ježdění se sponzorem a testování, skončil jsem až na konci listopadu. Poté jsem na týden odjel do lázní, což mohu brát jako dovolenou. A pak jsem se opět vrhl do tréninku, protože jsem se stále necítil stoprocentně dobře, i kvůli té zdravotní pauze, teď to potřebuji dohnat. A najednou bude půlka ledna a v půlce února se jede do Austrálie na úvodní podnik MS. Co se týká cestování, mezi Austrálií a Thajskem bylo volno, strávil jsem týden s přítelkyní v Thajsku, což bylo fajn a nové zážitky, protože jsem byl v Asii poprvé, užil jsem si i několik dní po posledním závodě v Kataru. Na velkou dovolenou není čas. Jezdíme ještě do Dolomit na kolo, ale to je taková dřina, to nelze za dovolenou považovat.
A na motorce do světa? Lákalo by vás vyjet na půl roku třeba napříč Asií?
Takový dobrodruh nejsem, já si od motorky i rád odpočinu a zvolím kolo nebo jiný sport. Ale loni jsem s partou projel týden kus Německa a rakouských Alp. Pro mne to byl první podobný výlet v životě.
Prý máte rád snooker, zahrajete si občas?
Snooker mě moc baví, minulý týden jsem sledoval Selbyho, jak vyhrál UK Championship, fandím mu snad už deset let, jak se začal dostávat nahoru. Snooker jsem i hrával, když jsem byl mladší a měl více času, dokonce jsem hrál i moravskou ligu, takže se znám s komentátorem Tomášem Kejlou. Velké turnaje – pokud čas dovolí – sleduji. Zval jsem Marka Selbyho na závody do Doningtonu, on blízko bydlí, ale napadlo mne to až dva dny před závodem a už neměl čas. Ale předběžně jsme se domlouvali, že příští rok, tak uvidíme, zda se zadaří.
Vy už jste zkoušel spolukomentování v Eurosportu, jak vás to bavilo s Bélou a Davidem?
Teď jsem rád, že s nimi nekomentuji. To samozřejmě není nic proti komentátorům Bélovi a Davidovi, mám tím na mysli, že více závodím a není čas. Dříve jsem jezdil jen superstocky v Evropě, takže jsem s nimi většinou například Katar komentoval, nyní v Kataru sám závodím. Ale baví mne to, komentoval jsem už i MotoGP, zlepšuji se, je to taková druhá zajímavá činnost.
