Myslel si, že zde skončil. Že už se do téhle džungle nevrátí. Jenže změnil názor. „Chci nejen posunout naše auta dál, ale i aktivně odebrat body rivalům a pomoci Adamovi k titulu,“ říká dvojnásobný mistr Evropy David Vršecký, proč letos opět pojede za Buggyru ME tahačů. Kvůli bolestem zad nastoupí jen v určitých závodech (víkendový závod v Rakousku třeba vynechá), přesto má být jeho vliv klíčem k trůnu.
To přemlouvání k návratu se tedy omezilo k tomu: Pojď pomoci Adamu Lackovi k titulu?
„Spíše to bylo, že nepojedu celou sezonu a že budu taková náhrada. Uvidíme, jak to bude probíhat. Po roční pauze to bude trvat dostat se na top časy. Není to, že si sednete a máte hned rychlé kolo.“
Jak jsou na tom tedy vaše bolavá záda?
„Je to tak, že jeden doktor řekne: Skonči se vším, co děláš a druhý se mě naopak zeptá, jestli mě brní ruce. A když řeknu, že ne, tak řekne: Dělej, co chceš. Takže něco mezi tím.“ (směje se)
Čím tedy záda alespoň trochu dostáváte do kondice? Cvičeními?
„Ano, zaprvé cvičení a také se snažím zmonitorovat co je startér toho, kdy je mi fakt blbě. To se mi ale zatím nedaří zjistit. Když má někdo podobné problémy, tak je to třeba na spoustu let. Bavil jsem se o tom i s ostatními soupeři a někdo mi řekl: Fakt? To mám úplně to samé. Jeden kluk z českého Mercedesu se s tím taky trápí několik let. Spíše jde tedy o to, že když mě to sejme, tak to neodjedu.“
Máte tedy vyhlídnuté závody, které byste chtěl absolvovat a které ne? Domácí Most třeba?
„O nějakých závodech jsme se bavili, ale zatím to není předem určené. Uvidí se.“
Na druhou stranu jak bude i pro vás dvojnásobného mistra Evropy nyní jiné jet na Lacka?
„Řeknu to takhle: Mám dva tituly, a jestli budu mít dva nebo tři, tak je mi to skoro jedno. U mě to nic nezmění. Ale mít žádný nebo jeden, to je velká změna. V tom Adamovi rád pomohu, nicméně nepojedu celé ME, takže budu rád, když budu a platný. Nechci jen kroužit, chci nabídnout pomoc.“
Přijde si za vámi i Lacko pro radu?
„Adam je velmi zkušený. Máme trošičku jiný styl, ale je pro nás hrozný přínos, když oba zajedeme plus mínus rychlá kola a můžeme je porovnat. Jeden od druhého se inspirovat a posouvat se. Nenaučíme se tu samou věc, co ten druhý, ale minimálně nám to dá pohled, že se to dá udělat jinak. A to v tu chvíli můžeme zrychlit oba.“
Přišel už jeho čas na titul?
„Ten možná přišel už vloni nebo předloni. Je to ale ještě o nějakém štěstí, kdy se to vše seskupí. Výsledky má ovšem nevídané a z mého pohledu už ho měl mít dávno. Nebude to ale mít letos jednoduché, na startu bude pět mistrů Evropy a ti prostě umí řídit. Bude tam Iveco, zpět je Albacete, který se také bude pohybovat v popředí. A je tam Maďar, který je…“
Nevyzpytatelný?
„Nevím, už třeba v Indii, kdy to byly závody, kde na nás nebyl kladený tlak a mělo to být předvést Indii, jak se má závodit… tak on je takový že si to bude zkracovat a prasit, kde to půjde. Trochu se to neslučovalo, s tím co od nás chtěli. Je to jak v Evropě. Rád si zajdu pokecat s Jochenem Hahnem, nebo Albacetem, ale k Norbymu nejde nikdo, protože ho nikdo nesnáší.“
Je to i známka toho, jak se závodění od chvíle, co jste v nich začal jezdit, změnilo?
„Ano, trošku se to zběhlo dohromady. Na začátku byly větší rozestupy a ten boj nebyl tak agresivní a natěsno. Tím, že je to teď blíž a každý cítí, že může vyhrát, je to možná i o něco vyhrocenější.“
