Z prvního tréninku přišel unavený a s prodřenou kůží na prstech. Ale spokojený. Lukáš Šembera, ještě nedávno účastník mistrovství světa silničních motocyklů, se může znovu těšit na adrenalin, výsledky a boj o první místo.
Jen to nebude na okruzích, ale na palubovkách. Šembera začal hrát basketbal na vozíku a trénuje s brněnským ligovým týmem. První nastřílené koše má úspěšně za sebou.
Ochrnutý Šembera už udělal první krůčky!
Bojuje jako lev! Motocyklista Lukáš Šembera (17) se loni v září vážně zranil při závodě pitbiků a ochrnul na spodní část těla. První diagnózy nebyly…celý článek
Za Šemberu chodí rotoped. Vše je v mysli, říká
Na speciálním rotopedu trénuje chůzi zraněný motocyklista Lukáš Šembera. Za pomoci kladky a pásů se snaží udělat první krůčky. V rehabilitačním ústavu…celý článek
Zraněný Šembera závodí! Ale přišel o snoubenku
Motorkář Lukáš Šembera (17) poprvé od svého úrazu, po kterém loni v září ochrnul na dolní polovinu těla, závodil. V Brně sedl za volant speciálně upravené…celý článek
„Baví mě to hodně. Dostal jsem se k tomu v léčebném zařízení v Kladrubech, našel jsem si o tom informace na internetu a pak jsem tam házel na koš. Pak tam přijeli i profíci. První trénink s nimi byl záhul,“ líčí Šembera.
Domů se vrátil s prsty bolavými od pneumatik, jak na místě brzdil a měnil směr. Ale taky s přesvědčením, že příště půjde zase. Tréninky jsou dvakrát týdně.
„Ještě nevím, na jaké místo mě pošlou. Pivot nebudu určitě, tam jsou hráči na vyšších vozících. Asi mě na začátek nedají na křídlo, ale na lavičku,“ směje se.
V tom je Šemberova obrovská výhoda, dokáže se smát sám sobě, zůstává hodně nad věcí. I to mu pomáhá přenést se přes kritické období po úrazu. Začal jezdit na speciálně upravené motokáře, maluje obrazy a teď je z něj basketbalista.
S novým image a tetováním je těžko k poznání. „No jo, dřív jsem nosil týmové oblečení, tenhle hip hop styl se na motorku ani nehodil. Ale když jsem měl volný čas, chodil jsem tak oblečený,“ vysvětluje změnu.
Na předloktí má vytetované slovo Nepřemožitelný, na lokti hvězdu se svým číslem 69, které měl na motorce. Obojí je z letošního roku. Na rameni nosí anděla. „Ten je pro štěstí, aby mě opatroval,“ tvrdí. Prý funguje. „Aspoň si to říkám. Ještě jsem si nikde při jízdě nerozbil hlavu, ani na basketu jsem nešel na hubu.“
Na vozíku už se naučil i sjíždět schody, sám sjede dva, s jištěním kamarádů i šest za sebou. Výrazně mu zesílily ruce, je samý sval. „Na vozíku už jsem jistější. Přece jen je to skoro devět měsíců...“ připomene. Ale basket na vozíku, to je úplně něco jiného.
I hráči, kteří basketbal uměli, měli na vozíku zprvu problémy. Koordinace, jízda a ovládání míče a zároveň kontrola situace na hřišti, to je hodně těžký oříšek. Navíc na začátku trpí kůže na rukou. Není zvyklá na galusky. „Profíci mi říkali, že to ještě dvakrát praskne a pak už to ztvrdne. Tak uvidím,“ vyhlíží Šembera.
První body, plusové za bojovnost, má na svém kontě už nyní.
zhlédlo 
