ROZHOVOR | Když Vavřinec Hradílek dojel do cíle, prožíval to trenér celé šéftrenér reprezentace Jiří Pultera velmi emotivně. „Tušil jsem, že by to mohlo dobře dopadnout,“ říká. A čerstvého stříbrného medailistu označuje za budoucnost, o které může být na příštích olympiádách hodně slyšet.
Pomohla Vavřincovi jeho flegmatická povaha?
„Myslím, si, že ano. A taky rozhodlo, že jel brzy na začátku a nasadil dobrej čas. To pro soupeře nebylo dobrý, když se podívali, jaký časy jeli oni v semifinále. Jen Kauzer jel podobnej čas. Psychika sehrála důležitou roli.“
Jaký byste ho charakterizoval?
„Ono se to o něm furt říká. A je to pravda. Vavřinec je strašněj pohodář.“
Když dojel do cíle, věděl jste, že to může být medaile?
„Věřil jsem. Měl jsem spočítaný čtyři potencionální soupeře, kteří by ho mohli zajet. A když to pokazil Aigner, tak jsem si říkal, že to bude medaile.“
Je škoda, že to nakonec nevyšlo na zlato?
„Trochu asi jo. Ale nemůžeme mít všechno. Minule byl jedenáctý, takže je to velký vzestup. Navíc má před sebou ještě velkou kariéru. I v tomhle je to hodně dobrý.“
Byl v něm vždycky potenciál na to, aby uspěl na Hrách?
„Ano, vždycky byl takový cílevědomý. Ten potenciál byl vidět.“
Vyhecuje to i ostatní vaše svěřence v lodích?
„Myslím, že jo. Trochu se to uklidní. Většinou to bylo až na Volfovi se Štěpánkem, kteří jeli poslední. Oni to museli zachraňovat. Tohle by mohlo uvolnit napětí.“