Sportovci na paralympijských hrách včera ukončili setkání lidí, kteří si zaslouží přinejmenším stejný respekt a úctu jako jejich zdraví kolegové. Jsou v jejich stínu, zájem médií i veřejnosti o ně je nesrovnatelně menší. A možná právě proto jsou jejich výkony tak obdivuhodné.
Chybí jim ruce, nohy, případně jsou slepí, ochrnutí… Jsou handicapovaní takovým způsobem, který by řadě lidí vzal absolutní chuť do života. Oni se však nevzdávají. Naopak.
Navzdory svému postižení předvádějí takové výkony, před kterými nezbývá nic jiného než se hluboko uklonit.
Možná by se na výkony svých kolegů mohli podívat někteří fotbalisté, kteří se v bolestivých grimasách svíjejí na trávníku při sebemenším kontaktu (a často i bez něj).
Nevidí, přesto dokáží dát na fotbalovém hřišti krásné branky; nemají ruce či nohy, v bazénu však předvádějí neskutečné výkony nebo na atletickém oválu dokonce skáčí do výšky. Nemůžou chodit, na vozíku však hrají basketbal či tenis...
Toho všeho byli svědky diváci při londýnské paralympiádě.
Podívejte se na snímky novodobých hrdinů.
