Číslo 22 teď asi nějakou dobu nebudou mít deblkanoisté Jonáš Kašpar (24) a Marek Šindler (24) příliš v oblibě. Právě na bráně s tímto číslem se definitivně utopily jejich naděje na olympijskou medaili. Při čtvrtečním finále jim chyběly tři brány do cíle a v tu chvíli byla naděje na cenný kov z první a zároveň i poslední olympiády (kategorie C2 totiž na příštích Hrách už nebude) obrovská. Pak ale přišla osudová chyba – česká loď průjezd bránou nezvládla a převrátila se.
Co se tam stalo?
Jonáš Kašpar
: „Moje chyba, nezavěsili jsme poslední protivodu natěsno, já to chtěl, protože jsem viděl vodu, že mi k tomu napovídá, ale neudržel jsem loď u vnitřní tyče. Mára se musel uhnout a mě na chvíli zapadlo pádlo do probublané vody a náklon byl příliš velký.“
Marek Šindler
: „Celá jízda probíhala podle plánu, věděli jsme, že je to dobré. Nevím jak Jonáš, ale já nahoře slyšel, že čas je nasazený hodně vysoko. Možná i proto jsme přitlačili až moc v té poslední protivodě a chtěli jsme to urychlit. Nejsem si jistý, ale možná nám tam trochu ještě foukl vítr a brána se zhoupla nahoru, čímž se nám zkrátil prostor pro výjezd. ale tím si nejsem jistý.
Co jde závodníkovi v tu chvíli hlavou? Nadávali jste si?
Šindler: „Zklamání je tak velké, že už nejde ani nadávat. Víme, že jsme si to zkazili sami a sami se s tím teď musíme vypořádat.“
Kašpar: „Olympiáda je jednou za čtyři roky a my na to dřeli od chvíle, co jsme spolu začali jezdit. Dávali jsme tomu všechno a pak všechno musíte odevzdat během 110 vteřin, které máte na to, abyste to stihli do cíle a byli třeba první. Jste tak nastartovaní, že musíte předvést všechno, co umíte a co jste kdy natrénovali, my to přehnali.“
Věděli jste na startu o tom, jak rychlé časy se jezdí?
Šindler: „Slyšeli jsme to, ten komentář je slyšet dobře. Věděli jsme, že na to čas máme, v první jízdě byly chyby a věděli jsme, že když ji zlepšíme, můžeme ten čas zajet taky.“
Jaké jste měli v cíli pocity?
Kašpar: „Asi to úplně dobře nedokážu popsat, možná časem, ale jak jsem říkal. Trénovali jsme dlouho a snažili se odevzdat všechno, navíc ty mezičasy… Věděli jsme, že na to máme, kdybychom to pohlídali a skočili dobře do poslední povody, mohli jsme myslet na medaili, to je zmar.“
