PŘÍMO Z RIA | Měl to být její životní závod. Do vlasů si nechala zaplést české barvy, těšila se, ale po třech minutách odcházela z haly v slzách. „Já ani nevím, co se stalo. To jako bych ani nebyla já. Zbytečně jsem čekala na její chybu. Fakt ani nevím, co se stalo,“ slzela mezi novináři Adéla Hanzlíčková poté, co jako první česká zápasnice v olympijské historii podlehla v duelu se Švédkou Hennou Katarinou Johanssonovou na technickou převahu.
Převládá tedy teď spíše naštvání nebo zklamání?
„Jsem na sebe strašně naštvaná, nepředvedla jsem, co jsem chtěla. A nejspíš už ani nebudu mít šanci.“ (brečí)
Čím to, že tedy ten duel tak nevyšel? Bylo to i atmosférou?
„Určitě, když člověk vidí ten plný sál lidí, tak to na psychiku zapůsobí. Asi mi to trochu vzalo kuráž.“
Bylo i motivující to, že jste se prala v hale, kde
Lukáš Krpálek
získal zlato?
„Ano, věděla jsem o tom. Sledovala jsem každý jeho zápas a bylo to motivující. Mrzí mě, že jsem nemohla předvést ani zlomek toho.“
Co obecně ve vašem sportu nejvíc bolí?
„V tomto zápase mě soupeřka celkem narážela do hlavy, což mě trochu vyvedlo s míry, ale jsou samozřejmě bolestivější chvaty. A taky se přemoct k tomu mostování… většinu zápasu jsem byla v docela nevýhodné pozici.“
A trpí asi i uši, že?
„Ano, většinou se i roztrhnou. Měla jsem jen jednou zlomené ucho a mám udělanou plastiku, takže to vůbec není vidět. Uši však hodně trpí, většina zápasnic je má polámané.“
Když to trochu odlehčíme, jak dlouho vám trvalo udělat ten spletený účes?
(hořce se usměje) „Byla jsem včera u kadeřnice, která byla tak hodná a zapletla mi tam i české barvy. Zadarmo. Bylo to super. Bylo to v olympijské vesnici a seděla jsem tam asi hodinu a půl.“
Byl to speciální účes na olympiádu?
„Speciální, většinou poprosím kámošky, aby mi to upletly, ale tady jsem sama. S trenérem sice, ale zašla jsem radši k profesionálce, ne že bych mu nevěřila.“
Navíc jste si i v pokoji i vyvěsila vlajku svého klubu, že?
„Ano, to mi dali v klubu, abych trochu reprezentovala. Měla jsem pak pro štěstí od kamarádů spoustu plyšáků, mimo jiné plyšovou brokolici, kterou jsem tady celý pobyt jedla, protože jsem musela dělat váhu.“
Co tedy dál do budoucna? Trenér Hemza říkal, že za 4 roky v Tokiu budete určitě lepší…
„Já doufám a budu dělat všechno pro to, aby to tak bylo. (do rozhovoru vstoupí trenér Hemza: „Jak říkal Krpálek, my se vrátíme.“) Ano, určitě se vrátíme.“
