Soči má svůj hokejový doják. Obdivuhodně šlapající slovinský výběr se díky výhrám nad Slováky a v osmifinále nad Rakouskem protlačil do čtvrtfinále olympijských her hned při své první účasti. Sešel se skvělý tým a nahrály mu okolnosti, tvrdí František Výborný, trenérský matador z prvoligové mladé Boleslavi, který ve Slovinsku od poloviny devadesátých let s přestávkami trénoval a vedl i tamní reprezentaci.
Tušíte, co současné hokejové povstání ve Slovinsku vzbudilo?
„Tohle prožívá celá země, ráno v práci moc lidí nebylo, určitě jich bylo hodně v hospodách a kafí tam asi vypili hodně… (usmívá se) Tohle je úspěch jako hrom, zvlášť pro dvoumilionový národ. Ukazuje se, že už nemají hru založenou jen na bojovnosti a urputnosti, ale ti kluci už trochu hokej i umějí, jsou v tom vidět systémové věci. Je znát, že spousta těch hráčů už prošla i jinými ligami a přenáší to domů, předávají to mladým. Tohle je parádní, moc to Slovincům přeju. Na koho teď vlastně narazí?“
Na Švédy. Mají šanci?
„Ne, to je konečná. Ti Švédové jsou jinde… Ale zase každý zápas je jiný. Vezměte si, jak Slovinci potrápili Rusáky, kteří vedli za dvě minuty 2:0 a začali hrát bago, ale nakonec ještě byli nervózní. Ze slovinského mužstva čiší týmový duch, můžou si sáhnout na něco výš. Marcel a David Rodmanovi nebo Tomaž Razingar už toho před sebou tolik nemají, tohle si zaslouží. Ono hrát ve Slovinsku hokej není tak jednoduché. Od žáků se tam mydlí jen pár týmů mezi sebou, ale mladí jsou tam hodně kvalitní, jen nemají kontakt se světem, maximálně vyjíždí do Rakouska nebo do Česka. Až Anže Kopitar nebo Razingar ukázali, že když odejdou jako dorostenci ven a dostanou do sebe profesionální věci, vyrostou z nich vynikající hráči.“
Spousta slovinských hokejistů hraje v nižších evropských soutěžích. Můžou se po úspěchu v Soči posunout třeba do KHL?
„Jistě, coby ne. V KHL se vždycky pro někoho nadchnou, zblázněj, nějakému manažerovi stačí i jeden zápas a daného hráče chce za každou cenu. Jestli tam pak obstojí, je druhá věc, ale podle mě někdo z těch mladých může do Ruska brzy odejít. Nebude jich šest, ale jeden dva určitě můžou cestu otevřít i tímhle směrem. Pro slovinský hokej by to bylo jedině dobře, protože jde o drahý sport a tamní lidi obecně nemají na růžích ustláno. Jsou to správní sportovci, to vidíme třeba na jejich lyžařích.“
Třeba Žiga Jeglič, který dal Rusům dva góly, už je jistě v hledáčku…
„Určitě. K tomu Sabolič nebo Tičar, kterého jsem měl taky odmalička, jsou jasní adepti. Tičar, to byl borec. Ten hrál za tři kategorie a v neděli už sotva pletl nohama po všech zápasech za starší žáky, dorostence a juniory. (směje se) Ale hrál všude parádně.“
Posune podle vás Soči Slovince ze škatulky úplných outsiderů výš?
„To zase nemyslím, není tam pořád taková systematičnost. Tenhle úspěch má na svědomí hlavně to, že se sešlo výborné mužstvo a nahrálo jim i to, že šli v osmifinále na Rakousko… Samozřejmě bych jim posun výš přál, ale nevím, nejsem o tom přesvědčený. Třeba Švýcaři to měli nedávno podobné, taky sázeli hlavně na urputnost a díky dodržování organizace hry se dostali nahoru, přece jen je ale za jejich úspěchem dlouholetá organizovaná práce a mládežnické programy, na které ve Slovinsku holt nejsou peníze. Všechno ale ukáže až čas…“
