PŘÍMO ZE SOČI | 43 let a 234 dnů. I v takovém věku můžete získat medaili v olympijském turnaji hokejistů. Teemu Selänne je toho důkazem. Nezdolný Fin dokázal na svých šestých Hrách získat svůj čtvrtý kov, třetí bronzový vedle stříbra z Turína 2006. Tým Suomi zničili v boji o 3. místo USA 5:0, přičemž Selänne podpořil jasnou výhru první a čtvrtou trefou. S 24 góly vstřelenými na ZOH se dotáhl na druhé místo Vlastimila Zábrodského v poválečných tabulkách. „Je to neuvěřitelné,“ zářil štěstím sympatický Seveřan.
Domácí:
Hosté: 21:27. Selänne, 21:38. J. Jokinen, 46:10. Hietanen, 49:06. Selänne, 53:09. Määttä Domácí: Quick (Miller) – Suter, McDonagh, Carlson, Orpik, Fowler, Shattenkirk, Faulk – Parise (C), Kesler, Kane – Brown, Callahan, Backes – Pavelski, van Riemsdyk, Kessel – Stastny, Oshie, Pacioretty – Wheeler. Trenér: Dan Bylsma. Hosté: Rask (Niemi) – Timonen, Vatanen, Määttä, Salo, Lepistö, Hietanen, Väänänen, Kukkonen – Selänne (C), Korpikoski, Granlund – O. Jokinen, Ruutu, Komarov – Lehterä, Kontiola, J. Jokinen – Salminen, Immonen, Pihlström. Trenér: Erkka Westerlund Olenin (RUS), Peel (USA) – Carlson (CAN), Dědulja (BLR) Bolšoj Ice Dome, Soči 9 052 diváků
Góly
Sestavy
Rozhodčí
Stadion
Návštěva
Teemu, jak se cítíte s bronzovou medailí na krku ve svém posledním utkání za národní tým?
„Mám obrovskou radost. Není to sice zlato, které bych si strašně přál, ale i bronz beru. Je to pořád lepší než prohrát velké finále a mít stříbrnou medaili. Takhle máte radost z vítězství i placky. Cítím se fantasticky, mám ohromnou radost, že jsme to utkání zvládli. Nikdy není jednoduché nastoupit druhý den po prohraném semifinále, zklamání bylo značné, ale my se z toho dostali a ukázali charakter.“
Končíte definitivně kariéru na mezinárodním ledě, anebo si to možná rozmyslíte?
„Končím. Napořád. Před 26 lety jsem na sebe poprvé oblékl finský dres, teď ho sundávám. Vždycky jsem ho nosil s velkou pýchou, láskou a potěšením. Vždy mi to přinášelo hodně emocí. Vyhrát poslední zápas bylo mým snem, který se stal skutečností. Jsem nesmírně pyšný na své spoluhráče, že jsme to společně dokázali.“
Jak jste se dokázali po porážce se Švédskem oklepat?
„V kabině jsme z toho byli špatní, ale nemělo cenu nad tím dlouho hloubat. Musíte jít dál, nic nekončí. Když hlavy vychladly, řekli jsme si, že v sobě znovu zapálíme oheň, že Ameriku zmáčkneme, zkusíme dát první gól a pak to chytrou hrou dovedeme do vítězného konce. Věřili jsme tomu, že v sobě najdeme víc energie než soupeř. A nejspíš se to i potvrdilo.“
Finsko nepatřilo mezi největší favority, co vás k medaili dostalo?
„Hráli jsme celý turnaj výborně defenzivně, zároveň jsme si ale uměli vytvářet gólové šance. A hlavně, všichni jsme věřili. Jsme sice malá země, která ale umí překvapit. Jako dnes.“
Vracíte do Kalifornie za klubovými povinnostmi. Co očekáváte od druhé půlky sezony?
„Uvidíme, jak to bude pokračovat. Moje role v Anaheimu není taková jako ve finském týmu, kde jsem dostal důvěru v první lajně i na první přesilovce. A za to bych chtěl trenérům ještě jednou poděkovat, důvěra je strašně důležitá věc. V Ducks nedostávám tolik prostoru, jsem z toho trochu zklamaný. Ale zároveň to není věc, kterou bych mohl kontrolovat, tolik to neřeším. Zajímá mě jediná věc, získat s Anaheimem Stanley Cup, chtěl bych si v poslední sezoně kariéry splnit ještě jeden sen.“
