Letos pivo nečepoval, zato si v hospodě s chutí zatančil s obyvatelkami vesnice. Přivitání Josefa Váni bylo jako každý rok působivé, legendárního žokeje moc potěšilo.

„Jsem rád, že s tím vesnice žije. Chodím tu každý den a lidi potkávám. Za takové uvítání jim děkuji, že s námi ty závody prožívají," vykládal spokojeně novinářům.

Je dost pravděpodobné, že nezdolného žokeje na Velké pardubické fanoušci uvidí i příští rok. „Když už to slíbil i Karel Gott, tak se budu snažit dostát slova a pokud to jen trochu půjde, vynasnažím se, abych na startu byl,“ slibuje Váňa.

Na další oslavy příliš prostoru mít nebude. "Už o víkendu jedeme dál, závodíme na dvou místech v Itálii. Oslavy, jestli nějaké budou, jsou domluvené na třetí víkend v listopadu. Tam oslavíme i narozeniny a vše, co se letos podařilo,“ přibližuje legendární závodník.

Při letošní Velké pardubické měl Váňa největší problémy na Taxisově příkopu, kde málem spadl a odnesl si obrovskou modřinu. „Noha bolí, ale to se rozchodí. Mám tam modřinu. Dám si od ježdění asi tři dny pauzu, teď by to nešlo. Když ale nejezdím, tak mě bolí záda,“ říká Váňa.

Jaký je recept na jeho dlouhověkost? "Já jsem člověk, který nevybočuje z normálu. Dokáži se bavit jako každý, ale zároveň na sebe umím být tvrdý,“ naznačuje Váňa. "V mém věku musím trénovat víc. Ostatní kluci přeci jen tolik nemusí. Hold kdybych nebyl ve fyzické a psychické pohodě, tak bych na to nelezl," uvědomuje si.