PŘÍMO Z NĚMECKA | Byl nejstarším závodníkem ve startovním poli finále singlkanoistů, přesto Stanislav Ježek útočil mezi dravým mládím na medaili. V poslední kombinaci branek, ve které už v semifinále kajakářů pohořel Vavřinec Hradilek, ale přišlo zklamání. U Ježka to bylo v poslední bráně. „To snad slušnými slovy ani zhodnotit nejde,“ řekl po závodě osmatřicetiletý kanoista, který nakonec dojel desátý.
Do mezinárodních závodů se Ježek vrátil po roční pauze, kdy se nevešel do reprezentačního týmu. A hned v prvním měření sil, na mistrovství Evropy, útočil na medaili.
Velkou medaili ze šampionátů má ve své sbírce pouze jednu. „Smůla. Nebo smůla... Už jsem v závěru nemohl. Když si to zpětně promítnu, nevím, jestli jsem někdy byl takhle blízko takovému úspěchu. Zbytek tratě jsem jel na svůj věk dobře,“ hodnotil Ježek.
Opravdu tomu tak bylo. Na posledním mezičase před osudnou brankovou kombinací český závodník vedl. Pak ale přišel nešťastný okamžik. „Když jsem tam přijížděl, tak jsem tam schválně jel trochu dál, abych tolik neriskoval. Ale proud mi strhl špičku moc a já už neměl sílu na to to přeprat,“ vysvětloval muž, kterému v konečném pořadí ME patří desátá příčka.
Kdyby měl druhý pokus, stejně by trať nijak odlišně nejel. „Že bych trochu šetřil síly na konec? To nejde, do každého průjezdu musíte dát skoro všechno, co máte. Mně už na poslední kombinaci nezbylo. Mrzí mě to, ale takový je sport, budu muset na další závody.“
Byl blízko dalšímu životnímu úspěchu. V poslední bráně, na které dostal padesátisekundovou penalizaci, zklamaně a naštvaně zaklonil hlavu. Při rozhovorech s novináři už ale na něm zklamání nebylo příliš znát. „Samozřejmě zklamaný jsem, ale to za třicet sekund přejde,“ prohlásil s humorem jemu vlastním.
