PŘÍMO Z MILÁNA | Jako jediný z posádky čtyřkajaku jel na mistrovství světa Josef Dostál i v individuální disciplíně. Na singlkajaku obhajoval zlato z Moskvy 2014. Nakonec po napínavém finiši získal stříbro.
„Jsem strašně rád za medaili,“ řekl dvaadvacetiletý závodník s tím, že jeho medaile určitě vyhecuje i zbytek čtyřkajaku. Přiznal také, že byl před sobotním finále hodně nervózní. „Pomohl mi kamarád, se kterým jsme u snídaně vedli intelektuální debatu tak na úrovni šestiletých dětí,“ prozradil.
Jak hodnotíte finále K1?
„Jel jsem podle plánu. Rovnoměrně naplno. Když jsem viděl průjezd na čtvrt kilometru, jednalo se o můj ideální závod. Na Dána Poulsena jsem neměl, byl lepší. Je to matador, o pět let zkušenější. Jsem rád, že jsem předjel ve finiši Portugalce Pimenta a dojel jsem na druhém místě.“
Kolik byste potřeboval metrů na první místo?
„Nebyl to velký finiš. Jel jsem rovnoměrně. Třetí a čtvrtou dvěstěpadesátku jsem jel stejně rychle. Akorát ostatní tuhli, protože to přepálili na začátku. Kdyby se jelo o pár metrů víc, závod by se vyvíjel jinak.“
Jste zklamaný, že nevyšlo zlato a obhajoba z Moskvy?
„Ne, to určitě ne. Jsem strašně rád za medaili. Minulý rok jsem titul bral s obrovským nadšením. Letos jsem šel do závodu v jiné roli. Některé závody se mi na jaře nepodařily. Byl jsem desátý na mistrovství Evropy, na Světovém poháru v Duisburgu to nevyšlo, v Baku také ne. Proto jsem šel do závodu s pokorou a respektem. Chtěl jsem si jet svoje a nakonec to stačilo na druhé místo.
Na olympiádě v Riu už se ale nevyhnete roli favorita...
„Když to beru z tohoto pohledu, tak to bude těžké. Ale neobávám se toho, že bych zase příští rok na jaře nedokázal pokazit nějaký start. Takže na hrách budu zase s pocitem outsidera, který se musí probojovat do špičky.“
V cíli jste věděl, že máte stříbro?
„Ne. Poslední dvě bójky jsem neviděl. Jenom jsem tušil, že jsem mezi čtyřma. U poslední stovky jsem se otáčel a modlil, aby mě někdo nepřefinišoval. Jel jsem naplno. Posledních padesát metrů jsem měl tmu. Neviděl jsem nic. Koukal jsem před sebe a jen matně viděl bójky. Byl jsem strašně rád za medaili. Myslel jsem, že mám bronz. Stříbro je super.“
Jaká byla reakce od kluků z čtyřkajaku?
„Neviděl jsem je. Nečetl jsem ještě ani všechny zprávy na mobilu a sociálních sítí. Snad je to nakopne, že mají v lodi někoho, kdo dokáže jet tak rychle. Trochu je snad bude štvát, že já mám medaili, a tak pojedeme v neděli tak rychle, abychom můj výsledek překonali.“
Není stříbro jako stříbro... Vy jste se na něj probojoval ze třetí pozice, Martin Fuksa v závěru přišel o zlato. Vnímá to závodník takto?
„Myslím, že stříbro je opravdu stříbro. Taky jsem měl malý odstup od Dána Poulsena. Záleží na taktice, jak kdo jezdí ty závody. Já jezdím spíš rovnoměrně, Martin asi jezdí začátky trochu přepálenějc a ostatní ho pak dojížějí...“
Míváte nervy před závodem?
„Občas jsem tak nervózní, to se mi stalo třeba včera, že nemůžu usnout. Obvykle lehnu a spím do dvou minut. Včera mi to trvalo asi hodinu, nervy pracovaly. Ráno, když jsem přišel na závod, na snídani, tak jsem o něm pořád přemýšlel, přišel Tomáš Janda a říkal, že byl na rande a že tady v okolí nic není, tak to mě přinutilo přemýšlet o jiných věcech a dostal jsem se do té své pohody.“
