Světový šampion v kanoistice Martin Fuksa si poprvé na mezinárodní akci vyzkouší závod se svým mladším bratrem Petrem. Spolu vyhráli národní nominaci na trati 500 metrů a v neděli v portugalském Montemor-o-Velho pojedou svůj první závod Světového poháru.
„Já to nejdřív vůbec nečekal. Brácha říkal, že si mě vezme do debla, až mi to začne trochu víc jezdit,“ líčí osmnáctiletý Petr Fuksa. „Chystali jsme se na první nominační závod a Máťa mi řekl, že pojedeme pětistovku. Já si říkal, že to by byla paráda, chtěl bych ji vyhrát, ale měl jsem takové nervy… Sice to nebylo stoprocentní, nebyli jsme tak sjetí, ale jinak to bylo super. Vyhrát s bráchou nominační závod je paráda.“
Zatímco Petr Fuksa zažívá první sezonu mezi dospělými, čtyřiadvacetiletý Martin Fuksa už patří k hvězdám českého sportu. V letech 2014 a 2015 získal čtyři medaile na světových šampionátech, včetně zlata na pětistovce před dvěma lety.
„Je super, že jsme si spolu konečně klekli do lodi. Péťovi pětistovka jde, mně celkem taky, tak jsme řekli, že zkusíme jí. A podařilo se nám ji vyhrát,“ vrací se Martin Fuksa k nominačnímu závodu v Račicích.
„Předtím jsme na tom byli třikrát a bylo vidět, že jsme nebyli tak sjetí, jako kluci, co jezdí dlouhou dobu. My jsme sami zvědaví, co to teď o víkendu udělá. Startujeme vedle Brendela (trojnásobného olympijského vítěze – pozn. red.), takže super…“ směje se Martin Fuksa.
Martin začínal u hokeje, Petr u fotbalu. V slavné rodině kanoistů ale svůj osud neošálili a z bratrů jsou parťáci. I když věkový rozdíl je mezi nimi znát.
„Někdy bych ho zabil. Jelikož má ještě ty svoje léta, je teď na pěst,“ směje se Martin Fuksa.
Oba závodníky vedou jako trenéři jejich otec Petr starší, dvojnásobný mistr světa na čtyřkánoi, a jejich dědeček Josef.
„Petr je hodně sebevědomý. On má problém, že Martin je dobrý a on se mu chce vyrovnat. A tím, že dělá takového toho haura, že je v pohodičce, tak ho tím uklidňuje,“ říká Petr Fuksa starší. „Ale myslím, že má taky stažený zadek a takový haur není. Typově je Máťa silovější, Péťa víc vytrvalec, je ještě takový nevyzrálý. Skok mezi juniory a muži je hrozně velký. A my do toho skočíme rovnýma nohama…“
