Martin Hašek
25. srpna 2017 • 13:42

Reprezentant z pneu servisu: 47letý kanoista jezdí i pro mrtvého kamaráda

Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
Je nedotknutelnost Třince pryč? Dynamo a Spartu táhnou schovaní lídři. Překvapí Litvínov?
Spor o Kováče: kouč budoucnosti a opravdová trefa, nebo jen bublina?
VŠECHNA VIDEA ZDE

Když před 26 lety končil se svou první kariérou, Martina Doktora teprve čekaly jeho nejslavnější časy. Poprvé od roku 1991 si kanoista Petr Bubanec až dnes znovu zazávodil na mistrovství světa. A s parťákem Danem Drahokoupilem postoupil do večerního semifinále delbkánoí na 200 metrů. Ve 47 letech.



„Vzhledem k tomu, že ještě na jaře by mě ani ve snu nenapadlo, že tu budu jako závodník, tak si to užívám skvěle,“ usmívá se Bubanec.

V reprezentaci závodil ještě dávno předtím, než Vladimír Mečiar s Václavem Klausem rozdělili republiku. Jako člen čtyřkanoe byl na mistrovství světa pátý na pětistovce v roce 1989 a na kilometru v roce 1991.

Na jaře ale sednul do deblkánoe s Danem Drahokoupilem, na dvoustovce spolu vyhráli mistrovství republiky a vybojovali si tak nominaci.

„Vzhledem k tomu, že jsem čtvrt století nezávodil na takovém šampionátu, bylo to velké překvapení. Ani jsem neměl ambice sem jet, já i uvažoval, že bych třeba nenastoupil a dal šanci mladším,“ říká Bubanec. „Ale pak mi parťák řekl, že mu to nebude kolidovat s jeho závody a že by bylo fajn, kdybych to zkusil. Tak jsem si to porovnal v hlavě, jsem tady a jsem rád.“

Kvůli šampionátu si musel vzít volno z práce v pneu servisu, která ho živí.

„Ta práce je pohodová v tom, že je to sezónní záležitost, tak hodně pracuju na jaře a na podzim a zbytek roku se můžu věnovat sportu. Mám dobrého parťáka, který mi vyjde vstříc, když potřebuju, takže pohoda,“ vysvětluje Bubanec.

Sedmačtyřicetiletý kanoista stále závodí na dračích lodích, kvůli vidině mistrovství světa v Račicích se ale do tréninku zakousl ještě víc.

„Přizpůsobil jsem tomu životosprávu, jdu si dřív lehnout, musel jsem omezit hospůdku,“ usmívá se Bubanec. „Začal jsem víc trénovat a věnovat se víc kanoistice. Na dračích lodích je trochu jiné pádlování.“

Zvýšená zátěž klade nároky na jeho tělo, kterému se věnuje fyzioterapeutka Radka Šindílková.

„Ta mě dává dohromady. Jsem celý zatejpovaný, věřím, že to vydrží,“ říká Bubanec.

Je to pro něj návrat ke kariéře, kterou kdysi utnul v nejlepším sportovním věku.

„Skončil jsem brzo, ještě jsem to v hlavě neměl srovnané, bylo tam víc okolností. Zhruba pět let jsem nevzal pádlo do ruky. Pak jsem se domluvil s parťákem. My byli takoví sprinteři, začala se jezdit dvoustovka, tak jsme si řekli, že to zase zkusíme,“ vzpomíná Bubanec na začátek nové éry, do které se vrhnul s kamarádem Josefem Semeckým. „Začali jsme trénovat v zimě, a bohužel on na jaře tragicky zemřel. Od té doby mě to drží, tak jsem rád, že tu můžu být i trochu za něj.“

Vstoupit do diskuse
0
Články odjinud


Články odjinud