PŘÍMO Z FRANCIE | Do semifinále postoupil s jedním šťouchem z 13. místa a doufal, že už si smůlu vybral. Ale ne. Do finálové desítky se obhájce titulu mistra světa Jiří Prskavec nevešel. A přitom trať, která byla obtížnější než v kvalifikaci, se mu líbila. Ale projevila se záludnost vody ve slalomové trati v Pau a se čtyřmi trestnými vteřinami už nebyl postup možný. „Přišel mi tam takový blbý proud, který tam není moc často,“ hlásil Prskavec.
Byla to vaše nejhorší jízda sezony?
„Já bych to ani tak neviděl. Byl to druhý čas, takže to bylo v pohodě. Ale nahoře byl blbý šťouch, o kterém jsem nevěděl, a dole přišel druhý blbý. Já nevím, měl jsem pocit, že jedu dobře, dokonce i v té pasáži, na kterou jsem si věřil. V polovině trati se mi to povedlo zkrátit tak, jak jsem chtěl. A říkal jsem si, že je to v pohodě, že jedu tak, jak mám. Pak jsem krásně přejel do levé protivy, tam mi přišel takový blbý proud, který tam není moc často. Pak už jsem neměl moc síly. Mrzí mě ten druhý šťouch, protože tam nahoře to bylo fakt tak těsně, že jsem o něm nevěděl. Možná kdybych o tom věděl, tak bych to ještě dokázal trošku stlačit. Ale nevím, jestli se dvěma šťouchy se vůbec do toho finále dostat dá.“
Po své jízdě jste zmizel, ani jste nešel za novináři. Rozdýchával jste to?
„Ne, ne, šel jsem se převlíknout. Mluvil jsem s tátou a tak nějak jsme to probrali, pak už jsem nestíhal Vítka, tak jsem tam jenom seděl a koukal na obrazovce, abych ho viděl. Samozřejmě to, že kluci ve finále jsou (Vít Přindiš a Ondřej Tunka), je super. Doufám, že tu medaili přivezou.“
Měl jste tu opět podporu svých fanoušků, transparent. Mrzí vás to i kvůli nim?
„Mrzí mě to, ale to prostě asi nejde... Nebo já věřím, že to jde pořád, ale ještě jsem se nedostal na tu úroveň, abych opravdu vždycky jel finále (naposledy nepostoupil do finále na ME či MS v roce 2014). Mrzí mě to, že jsem se letos do finále probojoval vždycky a nevyšlo mi to až tady na světě. Ale to k tomu sportu patří. Moc jsem si užil atmosféru a jsem rád, že ty časy jezdím furt jedny z nejrychlejších.“
Co vám říkal táta (a trenér v jedné osobě)?
„Co mi na to má říct? Oba dva víme, že jsme do toho dali všechno. To ke sportu patří, že ne vždycky to vyjde. Zas to vyjde příště.“
Oproti kvalifikaci, kde jste říkal, že byla trať až moc lehká, byla tato těžká tak, že vám to vyhovovalo, nebo byla těžká už moc?
„Mrzí mě to, protože trať se mi strašně líbila. Fakt byla taková, kterou jsem si trochu i vysnil. Byly tam věci, které jsem chtěl, které mi v tréninku šly, a cítil jsem, že to může být trať, na které zajedu na medaili. Ale bohužel.“
Bude o to větší chuť do příští sezony, kdy je ME v Praze, svět v Riu?
„To budu, ale bude mě čekat ještě nominace, kterou jsem poměrně dlouho nejel. Teda jel jsem olympijskou a věřím, že se do týmu probojuju znovu. Bude to taková první priorita, ale do sezony vstoupím s tím, že do toho zase dám všechno.“
