Tři čtvrtiny závodu to vypadalo jako pohádka, ale pak přišlo peklo ve finiši. Plavkyně Simona Baumrtová na mistrovství Evropy v Berlíně v boji o medaili v závodě na 200 metrů znak napálila tempo tak, že si konec protrpěla na konci sil. Šampionát, kde má silnější disciplíny teprve před sebou, tak zahájila pátým místem.
Doustovka je pro Simonu Baumrtovou nejtěžší zkouškou a opakovaně jí to taky dává najevo. Vloni na MS v Barceloně znakařka nepostoupila do finále kvůli nevídané chybě na obrátce. Tentokrát na ME v Berlíně přišla o medaili taktickou chybou. Prostě to přepálila.
Co jste říkala mezičasům? Třeba první stovku jste plavala tak rychle, že by vám to na mistrovství republiky stačilo na titul…
„Já jsem úplně zničená. Takovou taktickou chybu… To se přeci nemůže stávat, ty vogo! Jelo to pěkně, tak jsem si říkala pohodička, ale pak mi došlo.“
Škoda, že to nebyl závod na 150 metrů, tam jste ještě byla v čele…
„Protože jsem blbá… Žádná stopadesátka, to je dvoustovka, to se nemůže stát, to jsem takticky nezvládla. To se nedá nic dělat.“
Byla jste přemotivovaná?
„Možná jo. Ale mně to přišlo, že jedu tak v pohodě… Nevím, jak je to možný. Chtěla jsem to rozjet tak, jako vždycky a přidat ve druhé stovce. Rozjela jsem to rychleji a síly potom došly.“
Přitom jste letos na dvoustovce překonala národní rekord, při němž jste plavala o víc než sekundu rychleji…
„Fakt to nechápu. Loni na světě nabourám do stěny, teď zase přepálím jak blbeček. To je fakt hrozný. Já už ty dvoustovky asi nebudu plavat.“
Kolik byste z finálového času mohla stáhnout, kdybyste líp rozvrhla tempo?
„Až dvě vteřiny.“
To byste měla zlato…
„Já vím, že na to mám, ale stalo se…“
Jak to nazvat?
„Chyba, zklamání, všechno dohromady. Ještě mám dva závody před sebou, ale mrzí mě to, to je školácká chyba.“
Říká se ale, že bez porážek nejsou vítězství...
„To se nedá říct, porážka. Měla jsem na nejlepší, měla jsem šanci vyhrát, ale nezvládla jsem to. To se nedá nic dělat. Ve středu je stovka, to musí být lepší. Rychlá jsem, ale měla jsem jet vytrvalost. Mrzí mě to hodně.“
Jak těžká byla poslední padesátka?
„Já jsem nedoplavala… Bez komentáře. Já už nevím, co na to mám říct: Prostě na ho… Budu poslouchat tátu, jak jsem to pokazila. Nemám na to náladu.“
Co se bude dít?
„Já nedostanu sodu, on bude taky zklamanej jako já…“
Může vám vztek z neúspěchu pomoct na stovce?
„Jako jo. Já vím, že rychlost mám. Akorát mě to prostě mrzí.“
Jak z toho splínu ven? Někam se zavřete, nebo něčím třísknete?
„Ne, to ne, akorát doufám, že nestihnu poradu.“
