Prsařka Martina Moravčíková plánuje už jen několik měsíců plavecké kariéry, ale chce, aby stály za to. Po finálové účasti na dvoustovce na ME v krátkém bazénu v Netanji se chce probojovat na olympiádu do Ria de Janeira. Ze soukromých peněz hodlá investovat desítky tisíc korun a hodí se jí i becherovka.
I s dvojnásobnou evropskou šampionkou z Netanje, Finkou Jennou Laukkanenovou, se bude Martina Moravčíková připravovat na splnění svého olympijského snu.
„Podřídím tomu veškerou přípravu. Od pětadvacátého prosince nebudu čtyři měsíce doma. Měsíc pojedu trénovat k Jenně Laukkanen, která tady vyhrála padesátku a stovku,“ líčí Moravčíková. „Už jsem u ní byla minulý rok. Platím jenom letenku do Finska s tím, že spím u ní. Jenom bych přinesla nějaké dárky, Becherovku a tak. Ta minule zabodovala…“
Moravčíková drží výkonem 2:27,35 minuty národní rekord a tento výkon ji už téměř posouvá na olympiádu. K olympijskému A limitu jí schází 41 setin, téměř s jistotou však takový výkon bude stačit na pozvánku, i kdyby limit nesplnila.
„Já si myslím, že to tak na devadesát procent klapne. Myslím, že to bude stačit. Když jsem jela do Londýna, měla jsem čas dvě a půl vteřiny za áčkem a prošoupla jsem se tam,“ říká Moravčíková. „Tady hraje velkou roli i podpora na přípravu. Finsko si musím hradit ze svého, doplácím si na Reunion, takže by se mi hodilo zaplavat limit co nejdřív, abych pak mohla čerpat nějaké finanční prostředky.“
Splnění olympijského limitu by Moravčíkové přihrálo další peníze na přípravu, do té doby musí spoléhat na rodinný rozpočet.
„Chci šetřit taťkovu peněženku,“ směje se Moravčíková. „Dvacet tisíc se doplácí na Reunion, kam jedeme na tři týdny mezi svátky, Thajsko by bylo dvacet, potom ještě letenka do Finska. Teď se mi podařilo dostat se do reprezentace A, takže Thajsko odpadá. Takže takových třicet, ale stejně, takových peněz… Takže musím škemrat u taťky.“
Sedmadvacetiletá plavkyně se už ale rozkoukává ve světě mimo plavání, rozjela vlastní obchod s plaveckými potřebami a na některé položky má výhradní zastoupení pro celou Evropu.
„Dělám to kapacitně na padesát procent, je to docela dobrý, myslím, že bych se tím lehce uživila,“ říká Moravčíková. „Mamka s taťkou momentálně prodávají v Trutnově, takže jsme taková rodinná firma. Už jsem si vysloužila přezdívku vykořisťovatelka. Taťka nemá nárok na plat, oni pracujou zadarmo,“ dodává se smíchem.
Olympiáda v Riu tak pro ni znamená poslední sportovní cíl. „Já to už po Riu balím. Budu trénovat, určitě zůstávám u bazénu, i se svým prodejním stánkem, trenéřinu zkouším, ale plavecky už ne. Bude mi dvacet osm, už mám jiné zájmy,“ říká Moravčíková.
