PŘÍMO Z BUDAPEŠTI | Místo v bazénu na mistrovství světa už mohla být prsařka Martina Moravčíková naplno v rodinné firmě s plaveckým vybavením. U vrcholového sportu ale vydržela a na šampionátu v Budapešti sbírá odměny. V závodě na 200 metrů dvakrát zaplavala pod úroveň minulého národního rekordu. V semifinále skončila třináctá a uvažuje o dalším prodloužení kariéry.
V dopolední rozplavbě jste časem 2:25,26 překonala národní rekord, ve večerním semifinále jste plavala pomaleji (2:25,67), jak závod hodnotíte?
„Já to hodnotím tak či tak pozitivně. Čas pod dvacet pět, oba dva pod hranicí českého rekordu z minulého roku, dvakrát zaplavané po sobě. Já si myslím, že nemám být proč na sebe naštvaná, a asi ani trenér nebude naštvaný. Skoro mi až připadá, že bych se do té dvoustovky za 2:25 vžila. Doufám, že tohle bude další odrazový můstek.“
Mluvíte o odrazovém můstku, není ale pravda, že jste uvažovala o tom, co bude s vaší kariérou dál?
„Uvažuji, musím se domluvit s trenérem. Ale když už to vypadá, myslím, že zimní sezonu bych, co se týče závodění, úplně vynechala. Jenom bych trénovala a zaměřila bych se na dlouhou Evropu. Přece jenom, já jsem na krátkých bazénech fakt marná. Co si budeme nalhávat, nenaučila jsem se obrátky za dvacet let, myslím, že to za jednu sezonu nedoženu. Mám oči na dlouhé Evropě v Glasgow.“
Už před rokem jste přitom naznačovala, že se místo plavání budete věnovat rodinné firmě…
„Ono se to v rodinné firmě výrazně zlepšilo. Najednou tam mám zaměstnance, ke kterým mám důvěru a nemusím se strachovat, že se ráno probudím a budu muset řešit tisíc mailů, že jsou zákazníci nespokojení. V tomhle se mi výrazně ulevilo. A pak také nějaké ty životní změny. Tak ještě uvažuji, že budu s plaváním pokračovat. Navíc mi to sedlo s Paolem (Bossinim), naším novým trenérem. I s Tomášem Brtníkem (Bossiniho asistentem – pozn. red.). Třeba ve mně ještě něco je.“
V čem vás noví trenéři probudili?
„Atmosféra se změnila. Markéta (Kaplanová) byla vynikající trenérka, doteď to říkám. Fakt. Ta se o mě starala, ta si mě vypiplala. Ale teďka, jak je nás více, tak Paolo má větší skupinu a není to soustředěné jen na mě, takže ze mě spadla taková ta nervozita. Před startem už bývám nervózní jen málokdy. Začala jsem si užívat, že tady můžu plavat. Je to jiný přístup a myslím si, že pramení té atmosféry, jakou máme v tréninkové skupině.“
Přinesl Bossini, čtvrtý na olympiádě a mistr Evropy na 200 metrů prsa, nějaké specifické metody?
„Dává mi neskutečné rady do závodu, protože sám byl vynikající dvoustovkař, čtvrtý na olympiádě a je to prostě znát. Ty přínosy, co on mi říká, jsou přesně na mě. Ten přístup k té stovce i padesátce máme úplně stejný.“
Vraťme se ještě k MS v Budapešti, kde jste si zlepšila osobní rekord i na stovce. S jakými dojmy budete odjíždět, i když vás ještě čeká nedělní polohová štafeta, kde jste v Riu nešťastně skočila do bazénu předčasně…
„Já budu určitě odjíždět nadmíru spokojená. Na to, jaký to byl letos rok, si myslím, že mě to zase nabilo nějakou energií. Uvidíme ta štafeta… Pamatuju si, že když jsme jely do Winsdoru (na prosincové MS v krátkém bazénu – pozn. red.) a měla jsem plavat štafetu, tak jsem dva dny před tím nespala. Mám z toho respekt, doteď mě to mrzí. Zkazilo mi to celou olympiádu, byla jsem z toho hrozně špatná. Holkám jsem se omlouvala, brečela jsem na pokoji, prostě to nešlo. Už mám teď noční můry, abych neodskočila dřív. (smích) Fakt mám z toho šoufek…“
