PŘÍMO Z BUDAPEŠTI | Týden svého velkého comebacku zakončila plavkyně Simona Baumrtová na MS v Budapešti smolně. V závodě na 200 metrů skončila v rozplavbách časem 2:11,80 a o třináct setin sekundy ji unikl postup do večerního semifinále. I tak má za sebou jeden z nejlepších týdnů kariéry. „Je to z říše snů!“ hlásí Baumrtová.
„To bylo úplně na doraz…“ hlesla Simona Baumrtová , když se v mixzoně sesunula k zemi. Ani závod na krev jí na dvoustovce do finále mistrovství světa neposunul.
Jak závod hodnotíte?
„Mně se to jelo docela dobře, až na ten závěr, to už jsem nemohla. Ale mám čisté svědomí, protože jsem do toho dala všechno. Jako fakt úplně všechno, nezbylo mi snad vůbec nic. Je to sedmnácté místo, samozřejmě mě to trochu štve. Ale na druhou stranu představa, že bych to měla jít ještě jednou, fakt nevím…“
Byly poslední metry hodně bolavé?
„Jo, to byla bolest... Jako umím vyhnít i víc, za horší čas. Ale je to bolest, cítím to ještě teď (Baumrtová si protřepává ruce). Mám čisté svědomí, že jsem do toho dala fakt všechno.“
Projevilo se, že máte za sebou na mistrovství světa už tři závody? Ve vašich hlavních znakových disciplínách jste byla ve finále stovky sedmá a dostala se i do semifinále na padesátku.
„Míň sil bylo už na tu padesátku. Ale i ta byla naprosto skvělá na to, jak jsem se cítila. Na finále jsem prostě neměla. Šíleně se to zvedlo, padesátku plavou jenom holky, co plavou jenom tu padesátku, neplavou stovku. Bylo to buď, a nebo. Síly ubývaly. Včera jsem byla úplně hotová, původně jsem nechtěla na trénink, nakonec jsem tam skočila na kilák, abych z toho neměla špatné svědomí. Síly ubývaly.“
Teď jste ale usměvavá, jste spokojená?
„Jo, docela jo. Já se teďka ten půlrok soustředím hlavně na padesátku, stovku. Ta dvoustovka byla hodně otevřená. Buď to vyjde, nebo ne. O trochu to nevyšlo, ale na druhou stranu si myslím, že to byl docela dobrý výkon.“
Jaký pocit máte ze šampionátu, kde jste se po čtyřech letech na vrcholné globální akci ve velkém bazénu dostala do finále?
„Já z toho mám naprosto dokonalej pocit! Čtyři roky jsem na velkých soutěžích neplavala dobře, teďka je to něco neuvěřitelnýho. Pro mě je to jeden z největších úspěchů v kariéře. Být sedmý na mistrovství světa v dlouhém bazénu, to je neskutečný výsledek. O to víc si cením, že se nedaří, najednou se to prolomí a dopadne to až takhle dobře. To je z říše snů.“
Je to výš, než vaše medaile z krátkých bazénů nebo z evropského šampionátu?
„Říká se, že finále je jako medaile na Evropě. Já jsem skončila na stovce jako třetí Evropanka, takže to hodnotím hodně vysoko. Jediné, co mě z finálového závodu mrzí, že mně nevyšla obrátka a dohmat. Čas mohl být o trošičku lepší, ale v umístění by to změnilo jedno místo.“
Na šampionátu vás ještě čeká nedělní polohová štafeta, uklidňujete prsařku
Martinu Moravčíkovou
, která před rokem na olympiádě skočila na svůj úsek předčasně, a skončilo to diskvalifikací?
„Udělala to jednou, škoda, že na olympiádě, ale to se stane každému. Nemusela to být ani její chyba. Mohla to být moje, že jsem blbě dohmátla. Ona to furt omílá. Je úplně zbytečně nervozní. Já můžu převlnit a může být po všem… I kdyby nás diskli… Teď vůbec o nic nejde. Finále je tady strašně těžké. Jediné, o co se můžeme pokusit, je zaplavat český rekord a případně se postupně přibližovat časti na olympiádě.“
