PŘÍMO Z BUDAPEŠTI | Ještě dva skoky do hlubiny 27 metrů před budapešťským parlamentem a může mít medaili z mistrovství světa. Highdiver Michal Navrátil je po prvních dvou soutěžních skocích druhý a dnes ho čekají dva rozhodující. Co mu jde hlavou od chvíle, kdy začne stoupat po schodech věže, až do okamžiků, kdy dopadne po svižném letu?
NA SCHODECH
„Co cítím? Je to lehká slabost. Když začnu stoupat, tak se pomalu oslabuju, že mě čeká sedmadvacet metrů. Pak ale dojdu na plošinku, kde už jsou další kluci, jak se připravují na svůj skok. Na chvíli si sednu, uvolním se, abych nabral síly, pak začnu poskakovat a hledat motivaci a správnou energii.“
NA VĚŽI
„Nahoře si promítám v hlavě, co je důležité. Když se odrážím z rukou, tak si vizualizuju, jak stojím na rukou, odrážím se, vizuálně se otáčím, dělám vruty, zastavení a zpevnění.“
O.K.
„Hlavní pravidlo je dát znamení oukej rozhodčím, aby byli připravení na mě koukat a oznámkovat mě. Pro sebe pak koukám dolů, dívám se na potápeče a hledám ideální dopad. Taky se uvolním nějakým slovem. Třeba zakřičím: Ready! O.K.! To mi pomáhá. Někteří skokani hází dolů plaveckou kůži. Používají to na osušení, kapky ochlazují tělo. Shození je pak takový rituál, který taky pomáhá nabudit.“
STOJKA
„Nejhorší je zvednout nohy a začít se držet jen na rukou. To je nejtěžší fáze, kdy si říkám, jestli spadnu, nespadnu. Jakmile ale postavím nohy nahoru, tak jsem jistější. Stojku ale miluju a užívám si z ní každý skok. Spadl jsem jednou v Kodani, vrátil jsem se na skokánek a stálo mě to dva body. Měl jsem utrženou bicepsovou šlachu. Tehdy to bylo hodně nepříjemné pro tělo i pro mysl.“
VÍŘIVKA
„Hned po skoku je příjemné tam zajít a uvolnit svaly, zapomenout na to co se stalo. A když člověk dostane devět, osm a půl bodu tak je to příjemná lázeň.“
ADRENALIN
„Vyplavuje se mi pět, deset minut. Jsem jiný člověk, nadnáším se. Ale jak jdu po schodech nahoru, tak jsem zase jiný člověk, je to úplně nový skok.“
