Na mistrovství Evropy v Liptovském Mikuláši zažil tento pocit Vavřinec Hradilek a teď při světovém poháru v Troji zase Ondřej Tunka. Oba porazil Jiří Prskavec, bronzový muž z olympiády v Riu, o pouhou jednu setinu sekundy. Na olympiádě mu zase k bronzu pomohl čas o tři setiny sekundy lepší, než měl Slovák Jakub Grigar.
Ty setiny jsou vám letos nějak souzené…
„Já si myslím, že jsem si to štěstí letos vybral, jak to jen šlo. Dohromady by stačilo jezdit o osm setin pomaleji za ty tři závody a nevyhrál bych ani jednou a neměl bych ani medaili na olympiádě. Vždycky říkám, že když to dám i s tím šťouchem, tak si to o tu setinu zasloužím. Já jsem nadšenej, že mi to tak vyšlo, nečekal jsem to, byl jsem hotovej v kvalifikaci. Říkal jsem si, že jestli to na dnešek postaví těžší, že nemůžu dojet, jak mě bolely ruce. Ale oni postavili technickou trať a mně se hrozně líbila. Ani mi nepřišlo, že byla tak silová. Jel jsem fakt dobře až do konce, nebylo na co čekat. Věděl jsem čas Tuňáka (Ondřeje Tunky), věděl jsem, že je Vávra těsně za ním, takže pokud to úplně nepustím, tak šanci nemám...“
Riskoval jste víc než kdy jindy?
„To asi jo, ale riskoval jsem v Troji, kde to znám jak svý boty. Ta jistota byla možná větší, ale nedokážu to říct. Tyče byly vysoko, tak nějak člověk někdy ví, že mu to vyjde a já ten pocit teď měl. Po tom šťouchu jsem říkal, že to pustím a vyjde mi to a asi jsem to tam dotlačil.“
Cítil jste tlak domácího publika? Do Troji dorazilo okolo čtyř tisíc lidí.
„Na jednu stranu jo, ale zase jsem si říkal, že sezona je u konce, že to dělám kvůli divákům. Když jsem vjížděl na trať, tak musím říct, že takhle jsem se nikdy necítil. Lidi fandili už před startem, když jsem tam vjel, tak to byl hukot. Vjel jsem tam a jel jsem kvůli nim, nebyl jsem v takovém tom svém tunelu, ale jel jsem uvolněnou jízdu, trochu jakoby tréninkovou, ale hnaly mě k tomu tisíce lidí. Jelo se mi pěkně a celý jsem to vnímal a hrozně se mi to líbilo.“
Poprvé v historii jsou čtyři Češi na prvních čtyřech místech. Co na to říkáte?
„Jsme hustý, no. Určitě píšeme historii. Singlíři po semifinále říkali, jestli to dáme taky a hecovali nás. Tak jsem dali první čtyři celkově, tak se jim budeme vysmívat teď my. Že kajaky jsou furt víc.“ (smích)
