Rytmy samby jim už brzy budou znít v uších. Už příští měsíc okusí plážové volejbalistky Markéta Sluková a Barbora Hermannová atmosféru Ria de Janeiro. V turnaji Světového okruhu nasají atmosféru blížících se olympijských her a rády by se v létě do Brazílie na sportovní svátek pod pěti kruhy vrátily. Nebudou to ale mít snadné a své síly také neupínají jenom směrem k olympiádě.
Markéta Sluková s Barborou Hermannovou vytvořily společný pár teprve loni v létě, kdy se rozpadla populární dvojice Kiki a Maki. Moc turnajů spolu zatím neodehrály. „Nespojily jsme se jen pro Rio, takže to neznamená, že se nám zhroutí svět, když to nevyjde. Pokud se kvalifikujeme, bude to bomba. Pokud ne, budeme makat dál,“ řekla Sluková po návratu z měsíčního tréninkového kempu s Hermannovou v Jihoafrické republice.
Jak jste tak dlouhou dobu společně přežily?
Sluková: „Byly jsme spolu už na podzim téměř měsíc v Americe, takže to, že si spolu sedíme a vyhovuje nám to, jsme zjistily už tam. Takže jsem počítala s tím, že se nesežereme. Odvedly jsme tam velký kus práce. Máme za sebou fyzickou přípravu, hodně tréninku na písku, sehrávání a nově jsme jezdily i na kole. Všechno, co normálně děláme ve třech měsících, jsme nahustily do jednoho. Teď už jen vyhlížíme, kdy budeme hrát a jestli nám to společně půjde na hřišti.“
Hermannová: „Byly jsme tam společně poprvé jako tým a po třech týdnech jsme se všichni tři i s trenérem domluvili, že nás to baví, a protáhli jsme si to ještě o týden.“
Byla příprava tentokrát hodně jiná než s Kristýnou Kolocovou?
Sluková: „Samozřejmě, jsme v úplně jiném týmu. I po osobní stránce to bylo něco jiného.“
Podělíte se s námi i o nějaké nesportovní zážitky?
Hermannová: „Stihly jsme shopping a testování vína, ale já jsem byla řidič. (směje se) Jinak mně stačilo lehnout si na pláž a relaxovat.“
Nedostaly jste se do střetu se zvířaty? Cyklista František Raboň vyprávěl, že tam narazil na kobru...
Sluková: „Ono to asi špatně vyznělo, ale my šlapeme na stacionárním kole, takže nejezdíme venku. A že by do posilovny přišla kobra, to se nám ještě nestalo.“
Domů jste se vrátily jen na tři dny. Jak je strávíte?
Hermannová: „Já měla v plánu jet domů do Ostravy, ale už v pátek letíme do Brazílie, tak to nestihnu. Jen bych se tam otočila na podpatku. Máme nějaké povinnosti, ani tréninku se nevyhnu. Mám kufr plný špinavých věcí, které musím vyprat a zase zabalit. Už jsem na to zvyklá, rodina si taky zvykla, že se domů často nedostanu. Ale v kontaktu jsme, všichni to přežijeme v pohodě.“
Sluková: „Já to samé, vyprat, přebalit, vymyslet, co s sebou vzít na čtyři týdny do Brazílie…“
V Jižní Americe vás čeká série turnajů, první příští týden v Maceió.
Hermannová: „Už se těším na hraní. Baví mě to, náš nový herní styl si fakt na hřišti užívám.“
Sluková: „Pořád jsme toho jako tým moc neodehrály, těším se na každý zápas a doufám, že budeme schopné prodat, co jsme natrénovaly.“
Na dalším turnajovém klání nasajete atmosféru olympijského Ria de Janeiro, že?
Sluková: „Půlrok před olympiádou to už bude v Riu trošku připravený, takže bude hezký to vidět. Pro nás by samozřejmě bylo super, kdybychom se tam mohly ještě jednou letos vrátit.“
Jak moc myslíte na olympiádu?
Hermannová: „Moc. Jestli se to stane, tak to bude úžasné, skvělé. A jestli se to nestane, tak se to podaří v roce 2020.“
Jaká nejsnazší cesta vede podle vás na OH?
Sluková: „Není nejsnazší cesta, ale trošičku reálnější bude přes Kontinentální pohár. Aby to vyšlo podle žebříčku, to bychom musely hrát odteď až do konce kvalifikace samé top výsledky, což se může stát, ale hraje tam roli strašně moc faktorů a bude to náročný. Možná ten Kontinentální pohár bude lepší, ale uvidíme, jak se budeme za půl roku cítit, jakou budeme mít energii.“
Markéto, vy už jste jednou boj o OH zažila. Co byste poradila Barboře?
Sluková: „Nelehká situace na začátku nás stmelila, takže máme hezký otevřený vztah, ale že bych jí radila? Probraly jsme všechny věci, co se můžou stát. Vím, jak to je náročné, ale olympiáda není jediný turnaj a nechci, aby ona veškerou energii upínala na tohle. Těším se na naši delší cestu a víc turnajů. Jediná rada je: Pojďme to zkusit. Chci, aby nás to obě bavilo, a olympiáda bude letos jenom bonus, když se povede.“
Takže jaké jsou vlastně vaše letošní cíle?
Hermannová: „Pojedeme na turnaj za turnajem, protože nám hraní chybí, a budeme se snažit sbírat každý bod. Pokud to půjde, budeme hrát co nejvíc.“
Obáváte se něčeho ve vaší první společné sezoně?
Sluková: „Jako každý máme i své horší scénáře. Konec uplynulé sezony se nám povedl, ale vím, jak je těžké na to navázat. Očekávání tam je, ale nic velikého, co by nás mohlo zklamat.“
Naplánovaly jste si odehrát sedmnáct turnajů po celém světě. Nebojíte se ani častých a dlouhých přeletů?
Hermannová: „Já takhle jezdím čtyři roky a Markéta ještě déle, takže víme, kde všude se turnaje konají. Stává se, že letíme z Jižní Afriky do Číny a odtud do Mexika…“
Jaké je vaše nejsilnější zbraň na soupeřky?
Sluková: „Myslím, že každá máme jinou. Já jsem asi rychlejší, Bára má zase výbornou kontrolu míče. Velkou výhrou je naše variabilita. Můžeme se vyměnit, hrát nalevo, napravo. Z toho bychom mohly těžit nejvíc.“
A mimosportovní zbraně? Malujete si třeba stejně nehty?
Hermannová: „V Jižní Africe jsme usilovně sháněly stejné plavky. Bez toho by to nešlo.“
