Ivo Pospíšil
23. srpna 2017 • 15:50

Hoidarová Kolocová po stříbru z ME: Ničeho nelituju, úspěch nespadl z nebe

Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
Hvězdy vyvedly partnerky: kdo dorazil na vyhlášení Fotbalisty roku?
PRVNÍ DOJEM ze čtvrtfinále: Motor se zlepšuje, ale dostává lekci, co Třinec umí
VŠECHNA VIDEA ZDE

Měly důvod slavit, přesto toho moc nestihly. „To už náš beach volejbalový život přináší. S trenérkou Lenkou Háječkovou jsme stihly jen fotku s medailí, pak šly s Míšou na večeři a brzy ráno nás čekal shuttle na letiště, odkud jsme mířily do Hamburku,“ říkala Kristýna Hoidarová Kolocová o oslavách stříbrné medaile z ME. Od středy ji v Německu čeká finále Světového okruhu.



Když se ohlédnete za posledními roky, jak velkou satisfakcí pro vás druhé místo na ME je?
„Je pravda, že od chvíle, co jsme spolu s Míšou spojily síly, věřily jsme, že by to mohlo nést do budoucna nějaké úspěchy. Sice jsme nedoufaly, že by to mohlo být takové a v tak krátkém čase, neboť spolu hrajeme rok a půl, ale věřily jsme v to. Stihly jsme udělat kus práce a zlepšit se tak, že patříme k těm lepším týmům na světě, což je hrozně fajn. Byl to správný krok.“

Bylo však v těch těžkých chvílích náročné odhánět i myšlenky o možném konci kariéry?
„Když jsme se s Markétou před dvěma lety rozešly, tak mi někteří říkali: Pořiď si mimčo, vykašli se na to. Jenže já ještě v tu chvíli končit nechtěla. Nebyl to správný čas a rozhodla jsem se, že chci dál hrát. Snažila jsem se pak vymyslet ideální situaci, jak pokračovat. Ano, mohla jsem skončit, najít si něco jiného a mohlo to být také fajn, ale věděla jsem, že chci pokračovat a teď to hodnotím pozitivně. Nikdy jsem neměla okamžiky, kdy bych si řekla, že jsem se rozhodla špatně. I když to možná k nějakému konci směřovalo, já to tak necítila. A jsem za to ráda.“

Nebylo to však jen o konci spolupráce s Markétou Slukovou, musela jste i na operaci s ramenem. Co vás v tu chvíli nejvíce motivovalo se vrátit zpět ke špici?
„Život se nějak vyvíjí a nejde to brát, že je něco těžší nebo lehčí. To, co přišlo, přišlo. Nemyslím, že i to co se stalo, bylo nějak špatné. Vše mělo svůj smysl, byla jsem třeba doma, měla víc času být s manželem a i když operace byla bolestivá, nebudu říkat, že ne, i to ke sportu patří. Spousta jiných sportovců musí také podstoupit operace. Na druhou stranu, kdybychom byly letos na dvacátých či horších místech, neznělo by to, jako to zní teď. Myslím, že nám však k tomu úspěchu pomohla naše tvrdá práce. Určitě to nepřišlo jen tak z nebe za odměnu, že jsme byly hodné holky.“

Co i říkáte na tu stříbrnou českou vládu v posledních dvou ME? Na druhém místě jste totiž vystřídaly právě Slukovou s Hermannovou, které stejný úspěch vybojovaly vloni.
„Jen ať je víc takových úspěchů, lidé to sledují a jsou za to rádi. A jestli to chcete srovnávat, srovnávejte, my to nepotřebujeme. Jsem ráda, že jsme úspěšné, holky jsou také rády, že jsou úspěšné a čas na srovnávání, myslím, odezněl.“

Markéta Sluková s Barborou Hermannovou vám na svém fanouškovském Facebooku i po postupu do finále gratulovaly. Došly vám pak od nich třeba i nějaké další zprávy?
„Omlouvám se, ale k tomu bych se asi nevyjadřovala. Neřeším to.“

Kristýna Hoidarová Kolocová (vlevo) a Michala Kvapilová se radují z postupu do osmifinále mistrovství světa
Kristýna Hoidarová Kolocová (vlevo) a Michala Kvapilová se radují z postupu do osmifinále mistrovství světa

Ale nějaké jiné gratulace vám asi přeci jen došly, že? Která vás potěšila nejvíc?
„Ano, těch gratulací byla spousta. Má rodina, blízcí nebo i Míši příbuzní… díky tomu, že to mohli lidé sledovat v přímém přenosu České televize, tak to s námi prožívali a naším úspěchem žili, což je hezké. Jsem ráda, že jsme mohly udělat radost nejen sobě ale i ostatním.“

Je tohle ovšem vzkaz světu, že už se s vámi musí výrazně počítat?
„On je asi každý dobrý výsledek posílením renomé. Navíc o sobě dáváme tuto sezonu vědět víc než vloni a i soupeřky se na nás trochu více chystají. Vědí o nás. Třeba v semifinále ME jsme porazily nasazené jedničky Laboureurovou a Sudeovou, které si na nás ještě před půl rokem stoprocentně věřily a vloni nás jednoznačně porazily. Teď už ale ne. Nebo se nám i nyní podařilo postoupit do světového finále v Hamburku, kde je dvanáct nejlepších týmů na světě.“

Věříte, že vám právě letošní sezona a tento úspěch může pomoci i se sháněním sponzorů?
„Věříme v to a doufáme. Je to jedna z věcí, která je pro beach volejbal důležitá, protože sezona je nákladná a státní složky jako volejbalový svaz nebo Dukla Praha, pod kterou jsme, nehradí naši sezonu stoprocentně. Musíme si proto hledat sponzory, abychom dofinancovaly, co zbývá. Potřebujeme silné partnery, abychom mohly platit trenéry a další zázemí. Ideální podmínky, jako mají třeba Němky, které s sebou na turnaje vozí dva trenéry, doktora, fyzioterapeuta, statistika, rozhodně nemáme… Snad každý výsledek jako tenhle pomůže k tomu, aby se situace zlepšila.“

A po ME se už stihl někdo konkrétně ozvat?
„Zatím takové informace nemám. Ale kdyby někdo chtěl, může se ozvat.“ (směje se)

Jak byste tedy popsala vaší spoluhráčku Michalu Kvapilovou, s níž vám to nyní tak klape?
„Míša je na kurtu i mimo něj takové sluníčko, hrozně pozitivní člověk. Je s ní zábava, pohoda, máme srandu a to je myslím základ k tomu, aby náš tým mohl fungovat. Přeci jen spolu trávíme spoustu času i mimo kurt. Na něm jsme pak schopné si najít cestu jedna k druhé, pomoct si, povzbudit se a vzájemně se netáhneme ke dnu, že bychom na sebe tlačily, byly naštvané nebo se stresovaly.“

Co tedy říkáte na společnou vizi OH v Tokiu? Přimělo toto stříbro k tomu nad tím uvažovat?
„Ne, já to tak nemám. Člověk může mít dlouhodobé vize a sny, ale my se snažíme koncentrovat na aktuální období a nedívat se tak daleko dopředu. Možná až bude rok předtím, nebo tak, ale to ještě není. Neříkáme ano ani ne, ale spíše se k tomu nevyjadřujeme.“

Čili když se teď podíváte na finále Světového okruhu v Hamburku, které vás nyní čeká… budete zde chtít využít svůj lauf, ve kterém jste?
„Uvidíme. Bude to těžký turnaj. Každý, kdo tu je, patří k nejlepším dvanácti na světě. Navíc máme za sebou dlouhý turnaj, jsme unavené. Vidíme to tak, že každé jedno vítězství by tu pro nás bylo cenné. Můžeme něco vyhrát, ale rozhodně nejsme favoritky a ani zisk stříbrné medaile na mistrovství Evropy na tom nic nemění.“

Vstoupit do diskuse
0
Články odjinud


Články odjinud