Pamatuje si ji už jako malou holčičku. Psal se rok 1990, země žila sametovou revolucí a Gabriele Soukalové nebyl ani rok, když Jiřina Pelcová (rozená Adamičková) vyhrála jako jediná Češka v historii Světový pohár v biatlonu. „A věřím, že po letošku už nebudu sama,“ přiznala v rozhovoru pro Sport. Ví, že její triumf zapadl pod silou tehdejších událostí, ale o to víc ji těší aktuální boom, který její nástupkyně diriguje.
Přesídlila ze střelnice… na Střelnici. Žádný dalekohled či malorážky, věřte nebo ne, šéfem Jiřiny Pelcové je teď Miroslav Pelta . „Jsem hlavně ráda, že pracuji dál ve sportu,“ říká bývalá biatlonistka, kterou 26 let po triumfu v SP najdete v sekretariátu fotbalového Jablonce. Uvnitř stadionu proto zapózovala se svými glóby a těší se, že se k ní Gabriela Soukalová brzy přidá i s těmi křišťálovými.
Jaké to je, vyměnit biatlonovou střelnici za tu fotbalovou?
„My to tu moc neřešíme, ale víte co? Mně je ten stadion Střelnice asi daný. Už když jsem jako mladá lyžovala, tak blízký hotel Sport byl ubytovnou střediska vrcholového sportu, tudíž jsem se tam v patnácti letech nastěhovala a odjížděla odtud do Břízek na tréninky. Prakticky jsem se tedy jen vrátila do mládí.“
Je to ale něco jiného, ne? Po životě v biatlonu najednou ve fotbale…
„Úplně něco jiného, ale stále jsem ve sportu. Dělám zde už asi šest let a baví mě to tady. Dobrá parta a tak. Hlavně ať se nám daří i na hřišti, podobně jako Gabče ve svěťáku.“ (směje se)
Jaké to je, mít najednou za šéfa muže číslo jedna českého fotbalu?
„Je to v pohodě. My se známe už z dřívějších dob, kdy jsem ještě dělala biatlon a on takovou šarží nebyl. Bydleli jsme třeba tady spolu na Střeláku v ubytovně, takže se známe už z mládí.“
Když běží v televizi fotbal a biatlon, co dostane přednost?
„No, doufám, že se nikdo nebude zlobit, ale asi stále biatlon. Pořád je to ve mně.“
Zvláště, když se člověk dívá na řádění Gabriely Soukalové, že?
„Ano. Gabča je osobnost, ale ona je úžasná i jako člověk. Myslím, že musí lidi hrozně bavit. Mě teda baví. Já se až těším, co zase někde udělá nebo vyvede. Dokáže zaujmout jako člověk i jako sportovec. A ta její střelba, to je něco úžasného. Jak je vyrovnaná… Když třeba jedou jiní závodníci, říkám si: Hlavně se trefte. Ale u ní jsem v klidu. Nevím proč. Ona prostě působí dojmem, že to trefí.“
| MS v biatlonu |
| Termín: 3.–13. března Místo: Oslo (Norsko) Program: 3. března – smíšená štafeta, 5. března – sprint mužů a žen 6. března – stíhací závod mužů a žen 9. března – vytrvalostní závod žen 10. března – vytrvalostní závod mužů 11. března – štafeta žen 12. března – štafeta mužů 13. března – závod s hromadným startem žen a mužů |
Je soustředěná…
„Hrozně. A je na ní vidět, jak si užívá každý závod. Z ní to prostě vyzařuje.“
Dozrála k tomu?
„Určitě. Střílet se nikdy nenaučíte stoprocentně. Můžete trénovat, ale nikdy nemůžete říct: Já jsem strašně dobrý střelec. Stačí, aby vás něco psychicky rozhodilo, nebo jste se necítil dobře běžecky a na střelbě se to odrazí. Ale pokud jste v klidu a spokojený i v životě, dá se ta střelba vypilovat. Na ní je vidět, v jaké pohodě je. Proto je taková veselá, navíc má natrénováno… to je jedno s druhým.“
Jak ovšem vidíte ty její přešlapy jako zapomenuté hůlky nebo pozdní příchody na start?
„Mě ty její úlety baví. Je mi jasné, že trenér je na nervy a všichni kolem ní taky musejí být na prášky, ale já se na to fakt těším. Navíc si o tom v cíli dokáže popovídat, obrátit to v další srandu… tohle také lidé chtějí. Nemohu si pomoct, u ní se sešlo všechno dohromady.“
Může podle vás letos dotáhnout útok na Světový pohár až do konce? Zbývá sedm individuálních závodů a ona aktuálně vede o 135 bodů.
(zamyslí se) „Když vidím, jak k tomu Gabča přistupuje a jak se celá ta sezona pro ni vyvíjí, tak kdo by to jiný měl vyhrát, že jo? Ona si to za tyhle své výkony zaslouží. Pokud tam nebude nějaká nemoc, že by musela vynechat závody, tak podle mě nikdo nemá šanci ji přeskočit. Může si teď už dovolit být osmá nebo desátá. Jediné, co by ji mohlo zastavit, je, kdyby onemocněla a nebodovala.“
Ona se právě před nemocemi chrání, co se dá.
„Právě. Hodně tomu obětuje, nejezdí domů a snaží se co nejméně chodit mezi lidi, aby nic nechytla. Myslím, že je profesionálka a ví, co má dělat pro to, aby to dopadlo dobře.“
Jste spolu v kontaktu?
(směje se) „My se tu v Jablonci známe všichni. Ale v kdovíjakém kontaktu s Gabčou zase nejsme. Vídáme se třeba na různých vyhlášeních, ale žijeme každá jinak. Já se tu motám kolem fotbalu, doma a mám své záliby. Nemáme žádná pravidelná setkání.“
Ani se nevídáte s jejími rodiči?
„S maminkou nebo tátou se třeba potkáme někdy v obchodě, tak si popovídáme, co a jak. Nebo máme srazy olympioniků, kde se vidíme, ale že bychom se nějak navštěvovali, to ne.“
Vzpomínáte si přesto na Gabrielu Soukalovou jako na dítě?
„To ano. Třeba během tréninků, když ji maminka brala s sebou. Pamatuju si, že jsem ji viděla, jak jednou bobovala na kopci, a říkala jsem si, jakou má Gábina hezkou holčičku. Ona už jako malá byla taková výrazná, okatá a kudrnatá. Zaujala mě.“
Takže takové historky, že zahrabávala startovní číslo, vás u ní nepřekvapí?
„Věřím tomu, že to dělala, tyhle kulišárny k ní sedí. Vzpomínám si také, že když jsem končila se závoděním, tak se mě novináři ptali, kdy bude český biatlon srovnaný se světem, abychom pravidelně vyhrávali. A já tehdy říkala: Vyhrávat bude až ta druhá generace po nás. No, a vezměte si, že když jsem v roce 1990 vyhrála Světový pohár, tak to bylo pár měsíců poté, co se zrovna Gabča narodila. Ona je právě ta druhá generace.“
Jak vzpomínáte na vaše vítězství ve Světovém poháru?
„Já si ho ve světě hrozně užívala, tam byl biatlon i tehdy top sport, jen tady to nikdo moc nebral. Zajímalo to jen hrstku lidí, která se kolem toho motala, takže když jsem v Kontiolahti vyhrála a v Joensuu dostala pohár a přiletěla s ním, na letišti čekala hrstka novinářů a jinak žádná sláva. Pak mi i jeden ministr na Pražském hradě říkal, že jsem to holt vyhrála v blbou dobu. Že je po revoluci a nikoho sport nezajímá. Ale to není stížnost, spíš jen takové úsměvné. Tohle naštěstí dnes naši biatlonisté nemají a jsem ráda, že to s nimi prožívá celá republika, protože takhle by to mělo být.“
Musí to tedy být určitá satisfakce sledovat biatlonový boom, který se v Česku rozjel.
„Tohle je super, protože já něco takového zažívala všude na světě. To, co je třeba v Ruhpoldingu, to bylo i za nás. Narvané tribuny, lidé tam tím žili, akorát u nás to nebylo. Biatlon se tu bral jako bývalý Svazarm, takže to tu nebylo tehdy moc oblíbené, ale jsem ráda, že to teď vypuklo. Co třeba bylo vloni v Novém Městě na Moravě, sto tisíc lidí na tribunách, to bylo něco neuvěřitelného.“
Překvapilo to i vás?
„Ano, ale jsou za tím výsledky. Když jsem vyhrála Světový pohár, tak to ještě nikoho nezajímalo a brzy se na to zapomnělo. Od roku 1992 byl už ale ženský biatlon na olympiádě, takže se to začalo postupně prolamovat, jen výsledky byly sem tam. Jenže teď, co bylo v Soči a kolik medailí se přivezlo…Vždyť to se ani nedalo, aby se ta mánie nezrodila.“
Pokud tedy letos Gabriela Soukalová SP vyhraje, bude to s oslavou opravdu něco jiného…
„Přesně tak a já už teď Gabče moc přeju, ať na mě naváže. Někdy mi přijde, že moc lidí nevědělo a ani neví, že ten svěťák vůbec mám. Nedávno jsem četla článek v novinách, kdo všechno vyhrál Světový pohár, a tam čtu: Kraus, Sáblíková , Janda a další. Přiznávám, že mě dlouho mrzelo, jako bych ani neexistovala. Když tam pak prý někdo z biatlonu volal, tak mu řekli, že to brali od roku 1993. Nebo nedávno v televizi jsem slyšela, že nejlepší český výsledek v Anterselvě je druhé místo Kateřiny Jakešové… ale já tam třeba v tom devadesátém vyhrála. Už si z toho dělám srandu, že to tu nikdo nebere, jak je to dávno. Nicméně vím, že ten případný Gabčin triumf se bude slavit víc, a je to dobře.“
Pokud by to vyšlo, ten její glóbus by byl celý křišťálový…
„Ano, ten můj je ještě kovový na mramoru. Ale pokud Gabča vyhraje, tak biatlonisti chtějí udělat společné focení. Že si prý mám glóby po šestadvaceti letech oprášit.“
Opravdu se vám už kvůli tomu ozvali?
„Ano. Už volal trenér, abych je pomalu naleštila.“ (směje se)
A co Gabriela Soukalová, obracela se na vás třeba během kariéry o nějaké rady?
„To ne, ona má kolem sebe rádců hodně a největšími jsou její rodiče a trenéři. Ostatní rady nepotřebuje, už takhle je dostává kvalitní.“
Jenže i vy máte zkušenosti, jaké to je být na špici. A právě Soukalová, která vedle sportu plní i roli tváře biatlonu, na ten náročný okolní program v minulém roce doplatila.
„Ano, ale letos si už v tom vybírala. Už ví, jak v tom chodit. Ono to po Soči bylo vše hektické, vylétlo to, každý ji někam zval, ona chtěla všem vyhovět, ale zjistila, že to takhle nejde. A teď si myslím, že si vybírá a má to pod kontrolou. Zvykla si na slávu a umí s tím kvalitně pracovat.“
Má tedy podle vás na to, být na špici i v dalších letech?
„Jasně, vždyť je stále mladá a do další olympiády to může být klidně její sport. Proč třeba neobhájit další úspěchy? Je to dobrá závodnice na světové úrovni a má na to být na špici dál.“
Jak tedy může dopadnout na blížícím se mistrovství světa v Oslu?
„Věřím jí. Na vrcholných akcích se může stát, že vyhraje i někdo, od koho se to nečeká, ale já myslím, že pokud nepřijde onemocnění, ona tu formu může dál držet.“
Budete ji sledovat na MS i v závěru SP v Chanty Mansijsku?
„Určitě, těším se na to. Kolikrát si říkám, že se dívat nebudu, mám třeba v plánu jít ven, ale pak to stejně zapnu a skončím u televize.“
Nestýská se vám, když to vidíte?
„To už ne, bylo to hezké, ale pro mě to skončilo. Začala jsem další etapu života a ta sportovní je pryč. Někdy si sice vzpomenu, když je vidím, jak třeba v nějakém svěťáku stoupají do kopce, tak si řeknu: Jo, ten mě taky bolel, ale že bych kdovíjak slzela u televize, to ne.“
A nelákalo by vás třeba se vrátit v roli trenérky?
„Ani to ne. Já už jsem z toho venku a líbí se mi na to koukat. Dívat, to se budu stále a vedle našich jsem si našla i pár favoritů z jiných zemí. Třeba obdivuju Martina Fourcada. Jen mě trochu mrzí…“
Ano…
„Že při tom biatlonovém boomu zapadlo klasické lyžování. To mám také ráda a teď ani nevím, kdy se jaké závody jedou. Šlo to úplně do ústraní. Z toho je mi trochu smutno, navíc mi to teď přijde jako přebor Norska. Mezi ně se teď málokdo dostane, což také není moc atraktivní. Zatímco biatlon je prostě zajímavý.“
A přibližují ho i sociální sítě. I zde je Soukalová velmi nápaditá.
„Přesně tak. Já když odjela na závody, tak mamka kolikrát ani nevěděla, jestli jsme doletěli, tak jsem si honem koupila kartu na telefon, že jsem v pořádku. A pak až z novin se dočetla, že už závodíme. Teď si mohou všichni v cíli zavolat, hned se to dá sdílet na Facebooku a fanoušek má možnost všechno prožívat s nimi. To, jak třeba Marek Lejsek projíždí před závody trať a má u sebe kameru, je také skvělý nápad. Jde to prostě blíž divákům a ti jsou díky tomu u toho. To za nás nebylo.
Je pokrok pro vás jako bývalou biatlonistku viditelnější?
„Jde to hrozně dopředu. Střelba se zrychlila a třeba i ty malorážky… Za nás nebyla taková možnost úprav, dnes je to jiné a díky tomu se pálí rychleji. Ten pokrok je ale normální.“
Zatímco třeba závody hlídek, které vy pamatujete, už nejsou…
(směje se) „Jo, jeden střílel, tři na něj čekali v kójích a pak spolu běhali trestná kola… Je dobře, že se to zrušilo, to nebyl zajímavý závod pro lidi. Byl dlouhý, na patnáct kilometrů, a na tom trestném kole to pak byl s ostatními masakr. Dnešní stíhací závody nebo závody s hromadným startem jsou naopak super. Nebo smíšená štafeta, další nádherný závod. To už jsme si říkali za nás, proč neudělají závod ve složení dvě holky, dva kluci.“
A teď je z toho hlavní disciplína, v níž Češi budou na MS obhajovat zlaté medaile. Věříte, že by mohli zopakovat loňský šampionát v Kontiolahti se čtyřmi medailemi?
„Proč ne? Věřím, že se i Ondra Moravec dal po nemoci do kupy. Natrénováno z léta mají, myslím, že to mohou prodat.“
| Více o MS v biatlonu čtěte ZDE>>> |
| Jiřina Pelcová (rozená Adamičková) |
| Narozena: 22. listopadu 1969 (46 let) Sport: biatlon Aktivní kariéra: 1988–1998 Největší úspěchy: 1. místo v celkovém pořadí SP a disciplíně sprint (1990), 1. místo na MS (1993 – štafeta žen), 3. místo na MS (1989 – štafeta žen, 1992 – družstva), 3x účast na OH, 5. místo na OH (1992 – sprint) |
