Vytáhl spolu s ostatními do otevřeného boje proti dopingu… a o pár hodin později spustil ve středu představení, jež ho katapultovalo až na stupně vítězů. „Jako satisfakci to ale neberu,“ řekl Michal Šlesingr, který včera skončil druhý ve sprintu SP v Oberhofu a vybojoval svou první medaili po dvanácti měsících. Načež i vyprávěl, jak závodníci budou dál postupovat v jednání s IBU.
Berete to jako inspiraci pro ostatní, že jde vyhrávat i bez dopingu?
„Já jsem hlavně hrozně rád za ten výsledek. Nesnížil bych se proti tomu, abych šel proti pravidlům a získával výhry nečestně, takže v tomhle to mám jasné. A tím, že vedu, co teď řešíme, to je tím, že mi ta situace dlouhodobě leze krkem. Mám pocit, že dnešní boj s dopingem není efektivní, a když si myslím, že se to tak neřeší, získal jsem dojem, a nejsem sám, že do toho musíme vstoupit.“
Jaké jste na to měl ohlasy? Vracelo se k tomu i na tiskové konferenci po vašem druhém místě?
„Samozřejmě, v těch individuálních dotazech jsem měl rozhovor víceméně o tomhle. Já s tím ale problém nemám. Za své názory se nestydím.“
Co vám tedy IBU, přes svou zástupkyni, na středečním setkání závodníků slíbilo?
„Ona tam Nicole (Reschová) přišla neohlášená, nepozvaná a ani nevím, jak se to domákla, protože to setkání bylo jen pro sportovce. Tím, že tam ale dorazila, byla to i známka toho, že IBU má ze sportovců nahnáno, abychom se do toho nevložili, jak by třeba nebyli schopní unést. Schůze ale tak začala, jak jsem nechtěl, tedy o ruském dopingu. Je to jedno z témat, ale já nechci, aby to vyznívalo, že naším cílem je potápět Rusy, že mají tyhle problémy. Tím, že tam ale přišla, tak to takhle začalo, a snažila se obhájit kroky IBU, ať volbu Ťumeně na MS, nebo proč nejdou tvrději proti sportovcům, kteří jsou obsaženi v McLarenové zprávě.“
Tím, že se navíc SP v Ťumeni vzdali v prosinci sami Rusové, vás též neuspokojilo že?
„To považuju za řešení, že chtěli něco pustit, aby se vlk nažral a koza zůstala celá. Myslím ale, že by se tyhle akce měly konat tam, kde je funkční antidopingový systém. A pokud to v Rusku není, tak by tam ty akce ani neměly být přiřknuté. Jediné, čeho IBU dosáhla, bylo zopakování, že budou víc vyšetřovat a nijak neřekli, kam se posunuli. To jejich setkání bylo na nic.“
Co tedy budete chtít po nich nyní vy? Konkrétní jmenování hříšníků?
„Oni nám ta jména neřeknou, dokud nebudou suspendovaní. Ctí se presumce neviny. Jména nám nedají, ale budu od nich požadovat počet aktivních sportovců, kteří jsou McLarenově zprávě jmenovaní. A aby nám dali i jejich kódové označení uvedené v té zprávě. V takovou chvíli můžu totiž jít a podívat se, co se u nich našlo a udělat si obrázek: Ano, tady se IBU musí šťourat déle, protože to je složitější, a tak.“
Michael Málek ve vysílání ČT řekl, že byste po nich do 5. února měli chtít další informace…
„Ano, řekli jsme jim, že jim dáme nějaký čas na vyšetřování. Žádné ultimátum jsme ale zatím nedali, ještě to budeme řešit.“
Na druhou stranu, hrozil by ale i případně určitý bojkot závodů? Na mistrovství světa?
(usměje se) „Já bych nepředbíhal. Pro nás je ten bojkot až krajní možnost, když si nebudeme vědět rady. To není dobré ani pro sportovce. Ano, je to nějaká páka, ale nechceme podrážet organizační výbory a fanoušky. Je to krajní řešení, ale než by k tomu mělo dojít, budeme zkoušet jiné cesty.“
Třeba tedy pauzu na startu s hromadným startem?
„To je, myslím, taková žlutá karta. Ani k tomu bych se ale neuchyloval, pokud to nebude nutné.“
Jak to tedy ovšem dál eliminovat do budoucna? Byl by v úvahu i distanc hříšníků na OH?
„Shodli jsme se, že takové by měli být nominační kritéria na velké akce, sportovci s dopingovou minulostí by se na ně prostě nepodívali. Můj názor je ten, že i přes sebelepší budování opatření nejste schopní zajistit, aby někdo nepodváděl. Jediná cesta je, aby měl každý člověk v hlavě toho strašáka, který bude dost velký na to, aby se k tomu dopingu neuchýlil. To jsou i ta nominační kritéria na OH nebo MS, a člověk, který má dopingovou minulost nebude mít právo startovat na těchto akcích. Výjimkou by byli jen lidé, kteří by se tam dostali omylem a prokázali, že to nebyl úmyslný doping. Třeba když náš běžec Petr Novák měl tehdy něco v ionťáku, co tam ani mít neměl a dokázal laboratorními testy, že to tam fakt bylo.“
