Bezmoc. Bolest. Brambora! Sahaly po medaili ze štafety jako už dlouho ne. Vyhnuly se trestnému kolu a po závěrečné střelbě vyletěla Gabriela Koukalová vstříc cíli na druhém místě… „Jenže nás nepodržely lyže,“ litoval kouč Zdeněk Vítek, proč nakonec české biatlonistky ještě ze stupňů vítězů spadly za Ukrajinu a Francii. Zklamání bylo na českých biatlonistkách hodně znát. Koukalovou musel dokonce v cíli utěšovat její táta.
České biatlonistky v čele s Gabrielou Koukalovou ještě nikdy medaili ve štafetě na MS neslavily. Tentokrát tomu byly v Hochfilzenu strašně blízko. Jenže o to větší pak bylo zklamání, když nakonec česká hvězda dovedla štafetu na čtvrté místo.
„Musím říct, že prostě už nebyly síly na poslední zrychlený úsek,“ litovala Koukalová. Právě ona byla tou ze všech nejzklamanější. Trvalo pěknou řádku minut, než na její tváři vyloudil otec Karel, který za ní přijel a dal jí pusu, alespoň drobný úsměv.
Naopak Koukalové manžel Petr na ní tentokrát v cíli nečekal. Z Rakouska už totiž odjel do Čech, kde se chystá jet Jizerskou padesátku.
Proradné lyže...
To, co české biatlonistky v cíli ovšem zmiňovaly nejčastěji, byly lyže. Ty totiž tentokrát nepomohly, ale naopak pořádně zlobily. „Lyže mě dneska vůbec nepodržely. Měla jsem pocit, že oproti ostatním ztrácím na dojezdech pod kopci,“ připustila Koukalová.
Podobně to viděly i její kolegyně. „Já už do cíle ani nedokázala překládat nohy, jak mi bylo špatně od žaludku,“ vyprávěla Veronika Vítková. „Lyže? To bych raději vůbec nekomentovala,“ krčila rameny zase Eva Puskarčíková.
„Doteď jezdily perfektně, ale teď se to nesešlo. Nepomohly tomu, když nejste úplně nejlepší v běhu. Ale tak to prostě bylo… někdo čtvrtý být musí,“ pokrčil rameny trenér Vítek. Po chvíli se otočil a ještě na rozloučenou hlesl: „Ale že to musíme být zrovna my!“
I přes velké zklamání je ale čtvrté místo nejlepším umístěním ženské štafety na MS od roku 1993. Jen ta medaile zatím Koukalové a spol. uniká. Tak snad příště.
