Zatímco biatlonový stíhač Ondřej Moravec vyletěl z osmnáctého na páté místo, ona zažila pořádný sešup. „Mrzí mě to. Přitom výhodnější pozici jsem si už nemohla přát,“ litovala Gabriela Soukalová po stíhacím závodě SP v Pokljuce. Navzdory tomu, že začala s více jak čtvrt minutovým náskokem na prvním místě, hned na úvodní střelbě třikrát chybovala (celkově pětkrát) a dojela do cíle dvacátá.
Jak moc to mrzí?
„Mrzí mě to moc, bylo to strašný. Vždyť výhodnější pozici jsem si nemohla přát. Je to těžké, věřila jsem si, že bych mohla udržet umístění do desítky a o to větší bylo zklamání. Myslím ale, že už po té první položce bylo jasné, že z toho žádný super výsledek nebude. Což jsem si v tom dalším průběhu závodu asi až moc uvědomovala.“
Čím to bylo, že přišly ty tři chyby?
„Mám dost velké problémy najít si u té ležky správnou polohu. Stačí dát si loket o dva centimetry jinak, než má být a pak už člověk nic netrefí. V momentě, kdy jsem se dnes necítila tak dobře, přičetla se únava, to se ta chyba udělá snáz. Byla jsem málo důsledná a tu polohu si měla víc ověřit. Líp se tam na tu podložku poskládat.“
Jak moc bylo tedy těžké se po těch třech kolech ještě zmobilizovat?
„Ten první závod, kdy jsem vyhrála, jsem byla překvapená, chutnalo mi to hodně. Věřila jsem, že je to na lepší cestě, ale po dnešku těch deset kilometrů a navíc ty trestný kola, to nebylo zrovna ono. Je to následek špatné střelby, a když už vidíte, že tam už není šance na dobré umístění, tak se v tom začnete plácat a je strašně lehké to v sobě vnitřně vzdát. Snažila jsem se po té trojce jet, ale už jsem tam nikoho neviděla, ujely mi a byla jsem kolem pětadvacátého místa. Vím, že ty mé výkonnostní výkyvy asi budou letos velké. Jednou mám naději, že to příště bude dobrý, ale pak se to nečekaně zhorší. Je to hodně zvláštní začátek sezony.“
Co tedy před nedělním závodem s hromadným startem?
„Musím říct, že vůbec nepřemýšlím nad výsledkem. Spíše už nad tím, jak budu rovnou v cíli. Nevím, jestli je to tou nadmořskou výškou, ale cítím velkou fyzickou únavu. Představa, že mám jet něco rychle, mi teď připadá až nereálná.“
