Ivo Pospíšil
2. ledna 2015 • 14:11

Soukalová věnovala slavné kalhotky Jágrovi: Další mi chodí poštou

Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
Zůstaň, jaký jsi... Řepku hráči žerou, bude výborný trenér, předpovídá Páník
Plekanec promluvil o Kladně: Když se pořád opakují stejné chyby, tak…
VŠECHNA VIDEA ZDE

Zimní olympiáda v Soči jí přinesla dvě stříbra, nejkrásnější okamžiky života, ale rovněž zde stvořila hlášku, jíž se smálo celé Česko – zachvácené biatlonovou horečkou. „Už jsem tam nemohla nechat ani půl vteřiny. Možná kdybych si o dvakrát míň nevytahovala kalhotky, běžela bych rychleji o 0,01 sekundy, ale o víc už ne,“ prohlásila po tehdejším stíhacím závodě Gabriela Soukalová. Ač sympatická blondýnka pronesla v letošním roce nespočet perel, tuto vybral Sport za vítěznou.



Přirovnávala šéftrenéra Ondřeje Rybáře k ferrari, vyprávěla, jak ji kartářka předpověděla těhotenství, nebo vzpomínala, že když zpětně sleduje závody své maminky (bývalé běžkyně na lyžích), vybaví se jí filmy s Charlie Chaplinem… Když ale Gabriela Soukalová dostala otázku, která hláška loni podle ní zanechala největší stopu, bez zaváhání vyhrkla: „Kalhotky, že jo? Mně to bylo jasný,“ smála se. Vlastně se jí směje doteď. Dodnes se totiž najdou ti, kteří jí slavný výrok připomenou.

Jaké jste tedy na svůj vtipný komentář měla reakce?
„Musím říct, že tahle hláška mi hodně utkvěla v paměti. Hlavně proto, že je s ní spojená spousta dalších událostí. Například mi celý rok chodí poštou kalhotky od různých fanoušků. Mám jich už asi třicet.“

Opravdu?
„Fakt. Klidně si můžu otevřít obchod se spodním prádlem, protože lidi začali na můj výrok dobře reagovat. Hrozně mě to bavilo. Když mi proto zase dojde nějaký nový kus, vždy si na to vzpomenu. S příchodem sezony už sice chodit přestaly, ale ještě po sezoně a během léta jich několik dorazilo.“

Vybaví se vám ještě ten moment, kdy jste výrok pronesla?
„Ona to byla reakce v cíli, kdy jsem ve stíhacím závodě skočila z devětadvacátého místa na čtvrté. Jela jsem tehdy maximální podlahu, nemohla si už víc sáhnout na dno a někdo se mě zeptal, zda to nešlo ještě o trošičku víc. Někde ještě získat ty vteřiny, které mě dělily od bronzové medaile… Tak jsem se z toho snažila udělat legraci a pronesla, že kdybych si ty kalhotky pořád nevytahovala, udělala bych maximálně o 0,01 sekundy navíc.“

Co vás v ten moment prvního napadlo? Nehrklo ve vás?
„Vůbec ne. Já si ráda dělám z lidí ale i ze sebe legraci, takže jsem byla ráda, že se mi podařilo udělat fór a odlehčit atmosféru, která tam byla.“

Prý jste ale měly i kombinézu, která vašim problémům trochu nahrávala. Byla průhledná.
„No, to je pravda. To byl trochu problém a my jsme si podle ní s holkami musely opravdu vybírat spodní prádlo přímo na olympiádu. Víte co, aby to tam nebylo nějak všechno extra vidět.“ (smích)

ŽEBŘÍČEK TOP 50 SPORTOVNÍCH VÝROKŮ ROKU 2014 SI PŘEČTĚTE ZDE>>>

Navíc jste vzbudila i zájem Jaromíra Jágra, který vám na Facebooku vzkázal: Gábino, jestli je to pravda, tak příště musíš jet naostro a máme zlato. Jak jste na to reagovala?
„Však já jsem mu ty kalhotky po svém manažerovi poslala. On měl Jaromír na olympiádě narozeniny, tak jsem je vzala a napsala na ně: Milý Jardo, děkuji za radu, už je nebudu potřebovat. Přeji ti vše nejlepší k narozeninám. A přilepila jsem je na čtvrtku, dala do obálky a poslala.“

Biatlonistka Gabriela Soukalová s přítelem Petrem Koukalem
Biatlonistka Gabriela Soukalová s přítelem Petrem Koukalem

Došly mu?
„Asi ne. Když podle mě můj manažer zjistil, co tam v té obálce je, tak si asi říkal, že by to nebylo na místě. Tudíž je, myslím, radši ztopil. Neumím si totiž jinak vysvětlit, kam se poděly. A jemu nedorazily, protože věřím, že Jarda Jágr je natolik velký šprýmař, že kdyby mu došly, tak by na to byla ještě nějaká odezva. Takže v tom má asi prsty můj manažer Jirka Hamza, který je ztopil nebo si je nechal.“

Co na to pak říkali vaši kamarádi a známí po návratu ze Soči?
„Oni se k tomu už moc nevraceli. Občas se tomu někdo zasmál, ale jinak to bylo zapomenuté a všichni jen vzpomínali na výsledky, které se nám tam podařilo udělat. Myslím, že to je dobře. Takhle to má být.“

Vnímáte, že právě na olympiádě jste zažila díky medailové explozi nejhezčí chvíle v životě?
„Určitě, celé ty dvě poslední sezony byly nejlepší roky mého života a hrozně ráda na ně vzpomínám. Když se člověk nemusel ani snažit, šlo mu to takřka samo a výsledky byly stabilní. To je úplně ta nejlepší varianta.“

Na druhou stranu k vám ale bezprostřednost patří a neperlila jste jen touto hláškou. Jak vnímáte roli hláškařky, díky níž jste si také získala přízeň fanoušků?
„Jsem ráda, jestli má někdo zrovna takový názor. Je to možná spjaté s cimrmanovci – mám hrozně ráda fóry a vtipy, tohle je se mnou spjaté odmalička. Mám to hodně po tátovi, ten je také takový šprýmař a dělal si legraci celý život. Myslím, že čím jsem starší, tím jsem více bezprostřední, také říkám víc než kdy dřív své názory.“

Měníte se?
„Ano, je to podmíněné prostředím, ve kterém žiju, i mým přítelem. Jenže to je ono, vždyť člověk by měl dávat najevo emoce a co si myslí. Je to hezké. Dříve jsem možná taková nebyla, citově jsem byla ledovější a neprožívala to. Teď si dovedu víc věcí užít.“

Když se vrátíme k cimrmanovcům, z nich tedy čerpáte inspiraci?
„Třeba, z cimrmanovců umíme skoro vše. V pokoji při závodech se furt jede. Nebo si s Jitkou Landovou opakujeme Tankový prapor a také S čerty nejsou žerty. Dorotu Máchalovou a tak.“

Takže když to na střelnici nevychází, říkáte si: Spadlo ti to, Máchale, asi větříček?
(směje se) „To je dobrý nápad. Tohle možná někdy použiju.“

Vstoupit do diskuse
0
Aktuální události
Články odjinud


Články odjinud