Závod ještě nezačal, ale ona byla hlavním terčem kamer. Ještě pár vteřin před startem vybíhala z tunelu, a když zazněla rána z pistole, Gabriela Soukalová byla sotva v polovině cesty na svou startovní pozici. „Na tom jsem bohužel prodělala. Své místo jsem viděla z dálky,“ vyprávěla česká biatlonistka v rozhovoru pro iSport.cz. Do jejího seznamu "roztržitostí" tak přibyla další položka. V „masáku“ i tak ale skončila desátá.
Co se vám tedy přihodilo?
„Ono to začalo tím, že jsem měla dnes problém nastřelit a vzhledem k tomu, že nástřel probíhá jen třicet minut před startem, tak jsem se trochu zdržela. Navíc jsem si kvůli opatrnosti chtěla projet trať, tak jsem se šla podívat na tu nebezpečnou zatáčku. Chtěla jsem vědět, jak to bude vypadat.“
Takže jen proto?
„No a ještě mi na poslední chvíli začala být zima, takže jsem si šla přiobléknout jednu vrstvu, abych nebyla zmrzlá. On totiž foukal nepříjemný vítr a já nechtěla jet jen v té tenké kombinéze. Touhle shodou náhod jsem tudíž věděla, že mám málo času, spěchala a ztratila poutko od hůlky. Vypadlo mi před vchodem do tunelu, takže jsem se pro něj musela vracet, což mi zabralo další dvě minuty. A když už takhle jdete jen tak tak na start, tak to není nic moc příjemného.“
To musel být velký stres…
„Mně se udělalo úplně zle při představě, že nemám to poutko, protože už tam nikdo nebyl, kdo by mi nějaké půjčil. Takže jsem byla ráda, že jsem ho nakonec našla. Tohle asi byla ta nejhlavnější příčina.“
Podle televizní kamery jste se navíc nestihla zařadit na svou pozici, že?
„Ano a bohužel jsem na tom dost prodělala. Měla jsem k té své dvanáctce asi ještě deset metrů. Takhle jsem ji viděla jen z dálky. O to víc jsem měla práce se propracovat v závodě dopředu.“
A aby toho nebylo málo, ještě vám upadla hůlka při odjezdu z první střelby…
„To víte, když už jste takový rozjařený, naskočíte takto do závodu a snažíte se už udělat vše dobře, tak o to hůř to někdy jde. Vzhledem k tomu, že jsem pomalejší střelec, tak se snažím tu manipulaci na střelnici udělat co nejdřív. Asi jsem se v tu chvíli viděla už na trati, dala jsem totiž nulu a chtěla rychle odjet, jenže mi vypadly z ruky. Podle mě jsem kvůli tomu ztratila maximálně dvě vteřiny.“
Před časem jste ovšem přiznala, že roztržitost trochu potřebujete a prý se vám i potom lépe závodí s čistou hlavou. Souhlasí to, když jste tentokrát dojela desátá?
„Určitě. Mě ty pozdní příchody nerozhodily. Připadá mi, že se pak dovedu na to lépe koncentrovat. Spíše mě mrzelo, že na té druhé ležce jsem proležela víc vteřin, protože jsem měla nastřeleno na vítr zleva. Když jsem přijela, tak šel nejprve úplně jinam, ale když jsem přecvakla, tak byl zase zpátky zleva. Ono se to nezdá, ale i tohle stálo hodně času.“
Desáté místo tedy k celému průběhu závodu berete?
„Ano, vzhledem k tomu, že jsem se toho Oberhofu dost bála a minule jsem do desítky nebyla, tak jsem ráda. Každého bodu si vážím a těší mě, že jsem se přiblížila i top 10. Jsem momentálně jedenáctá a budu dělat vše pro to, abych to ještě vylepšila. Je to ale hezké, vidět to a mít to zase před sebou. Chci na tom dál makat.“
Cítíte, že vaše forma k těm klíčovým měsícům, kde bude i MS, graduje?
„Určitě. Každý výsledek do desítky může být jen povzbuzení. Pro mě je to letos jeden z těch lepších výsledků, takže mě to hodně motivuje.“
