Tolikrát za svou kariéru slýchala, že poslední ránu nedává jen pitomec, až si z toho začala dělat legraci. A humor neztratila ani po včerejším vytrvalostním závodě V Östersundu, byť si opět Gabriela Soukalová závěrečnou ranou odstřelila vítězství. „Trochu to zamrzí, ale snažím se to brát sportovně,“ vyprávěla česká biatlonistka, která nakonec skončila pátá.
Zdálo se to, nebo jste se po té chybě podívala do nebe a trochu se i rezignovaně usmála?
„Nezdálo, je to pravda. Hned jsem si vzpomněla na mistrovství světa v Kontiolahti (Soukalová tehdy na poslední střelecké zastávce také jedinkrát chybovala a kvůli tomu skončila druhá) a na celou řadu těch závodů, kdy jsem za loňskou zimu netrefila poslední ránu. Bylo jich celkem dost. Takže jsem si říkala: No, to tedy letos pěkně začínám, nepoučila jsem se. Kdyby to byla jiná rána v pořadí, ale zase ta poslední...“
Co se tam tedy při té ráně dělo?
„Říkám si: Pane bože, prosím, ať tam spadne. Snažila jsem se ji vystát a co nejvíc vyprecizovat, jak už mám ve zvyku. Chtěla jsem udělat stejně kvalitní práci jako při sestřelení těch všech předchozích terčů. Ale bohužel někdy je to i trochu o štěstí a to mi při té poslední ráně chybělo. Na druhou stranu se asi vykompenzovalo to, že už dříve jsem tam měla jednu ránu fousovou a spadla.“
Navíc si nešlo nevšimnout, že jste i při odjezdu ze střelnice trochu zaškobrtla, že?
(směje se) „Kdyby jenom tam. Já jsem měla v tomhle závodě takové štěstí, asi třikrát jsem málem spadla. Jednou ve sjezdu, podruhé na rovině a na střelnici. Myslím, že to taky ve mně nejde nějak změnit a zlomit.“
Celý rozhovor s Gábinou Soukalovou čtěte v pátečním Sportu!
