Na večírek? Už dávno ne. Do lednice pro větrník? Klidně! Biatlonová šampionka Gabriela Soukalová, vedoucí žena Světového poháru, se kvůli jídlu rozhodně nestresuje. „Měla jsem období, kdy jsem jedla jako vrabec, a nezhubla jsem ani deko. Bylo to ještě horší,“ vysvětluje v pátečním Sport Magazínu. V obsáhlé zpovědi vypráví i o energii od fanoušků, vztazích v biatlonu a poslechu kapely AC/DC.
Jak trávíte nekonečné hodiny na cestách?
„Přesuny jsou náročné. Často volíme letadlo, ale i na silnicích trávíme hrozně času. Většinou řídí trenéři, my se snažíme si co nejpohodlněji sednout, ale není to až tak komfortní, když je auto pro devět lidí úplně plné. Musím dbát na to, aby transfer člověka stál co nejméně sil, protože když se na závodě vydáte ze všeho a ještě potom jedete osm hodin jinam, je to krutý. Je třeba regenerovat a dbát o sebe. Přiostřuje se to. Když mi bylo devatenáct, žádná štreka mě moc nezmohla. Teď je mi šestadvacet, zdálo by se, že je to jenom pár let, ale je v tom opravdu rozdíl.“
V čem ještě?
„Dřív jsem si mohla dovolit mezi závody zajít na večírek. Výjimečně, ale šlo to. Dneska už bych to neudělala.“
Musíte si hlídat jídelníček?
„Pokud jde o jídlo, mám v něm rezervy. Ale neumím si představit, že bych dostala stravovací plán, v němž by bylo přesně napsáno, co a kdy mám jíst. Snažím se jíst méně, ale pravidelně. A nejsem zastáncem toho, aby člověk byl přehnaně opatrný. Když přijedu domů, jsem schopná si dát i vepřo knedlo zelo. Jenom proto, abych měla dobrou náladu. Vím, že mi to udělá vnitřně dobře a i sportovec by si občas měl dopřát dát něco, co sice není v souladu s přísným stravovacím režimem, ale udělá mu to dobře. Vnitřní pohoda je důležitá a může mít podstatný vliv i na závodění.“
Vybavuju si moment při rautu po vyhlášení Sportovce roku, kdy na vás bylo vidět, jak řešíte dilema, jestli si těsně před půlnocí dáte, nebo nedáte dortík.
„No jo, oči by chtěly, ale… (směje se) Jenže když je to jednou za čas, proč ne? Není to o tom, že člověk spořádá dvacet zákusků za odpoledne. Děláme vytrvalostní sport, můžeme si dovolit si někdy dopřát. Oproti ostatním závodnicím, co takhle pozoruju, jím víc. Ale paradoxně čím méně to člověk řeší, je to lepší. Měla jsem období, kdy jsem jedla jako vrabec, přesně jsem si hlídala, kolik je hodin, co si můžu dát.“
A výsledek?
„Nezhubla jsem ani deko a bylo to ještě horší. Protože když se stresujete, ukládá se vám daleko víc tuků. Když to neřešíte, občas si dáte větrník, není to až takový problém.“
Velký rozhovor s
Gabrielou Soukalovou
v pátečním Sport Magazínu
V pátečním Sport Magazínu dál najdete:
Rozhovor: Vlastimil Petržela
Uniklo z facebooku: Petra Kvitová
Světový fotbal: analýza nezábavné hry Manchesteru United
Můj první gól: Luděk Zelenka
Vysoká hra Zdeňka Haníka: o trenérech Vrbovi a Rybářovi
Auto: Audi A7 Sportback 3.0 biTDI Competition
