Říká se o ní, že je sluníčko. Věčně usměvavá, dobře naladěná, veselá... „I když taky umí být svá, ale kdo ne,“ žertuje český biatlonový trenér Zdeněk Vítek. Když v sobotu Eva Puskarčíková odjížděla z poslední střelby, ještě netušil, jakou show tato pětadvacetiletá blondýnka dokáže ve finiši odpálit. Třetím místem ve stíhacím závodě v Pokljuce stvrdila svůj progres. Ten přišel nejen zkušenostmi, ale i přeučenými návyky ve střelbě. Diváci se při závodech v Novém Městě na Moravě mají tento týden na co těšit.
Hodnotit ji dle prvního závodu v sezoně, nevsadili byste si na ni ani halíř. „Jsem hrobař,“ kála se slzící Eva Puskarčíková před dvěma týdny po hrůzné smíšené štafetě dvojic v Östersundu (dvě trestná kola) a Michal Krčmář ji tehdy konejšil: „To nic, Eviku, je to jen první závod.“
V sobotu se ti dva po příjezdu na hotel hned objali. Radovali se. Za její úspěch. Za premiérové stupně vítězů, kterých ve stíhacím závodě dosáhla. Nebyl sám, kdo ji do finiše div netlačil očima.
„Ona v těch minulých kolech vypadala, že moc nejede, takže když odjížděla ze střelnice, nebyl jsem moc nervózní,“ vyprávěl trenér Zdeněk Vítek. „Jenže najednou skočila na druhé místo a v tu chvíli už jsem nervózní začal být,“ smál se.
Do vysílačky tak okamžitě instruoval kolegy na trati: „Žeňte ji, jede o bednu,“ křičel a i v závěrečné části stojící šéftrenér Ondřej Rybář Puskarčíkovou povzbuzoval: „Poběž Evi. To dáš.“
Ona sama byla zprvu opatrná. Věděla, že na stejné trati před rokem ve finiši sprintu upadla, poranila si záda a rozsekala pažbu u své zbraně na tři kusy. Tehdy ji museli narychlo opravovat a po návratu do Čech si nechala vyrobit novou – identickou. Jenže teď v závěrečném sjezdu hodila strach za hlavu. S neustále se blížící Marií Dorinovou-Habertovou za zády sjela kopec, jak nejrychleji se dalo, a v cíli se jen ohlédla po světelné tabuli. Třetí místo. O pouhopouhých 0,1 vteřiny!
Skvělé gesto Koukalové ! Sestřelila soupeřku, v cíli ji pustila před sebe - čtěte ZDE »
Už to nejsou děti, usmívá se Vítek
„Když někdo jede jako Evik o životní umístění, tak ze sebe vydá vše. V tom finiši jsem jí tak věřil. Dorinová je sice výborný závodník, ale ona už několik takových umístění měla, takže to pro ni není tak cenné jako pro Evičku. Zvládla to nejlíp, jak mohla,“ pochvaloval si.
I po střelecké stránce navíc Puskarčíková zazářila. Byť ji při poslední položce padl kalibr, zpřesnila a zrychlila (7. nejrychlejší čas). „Vloni tu také udělala dost práce a byl na ní vidět progres. Než na MS onemocněla zápalem plic, zvedalo se to u ní. I teď ovšem na tréninku dělá co má, odmaká si to a postupně jde nahoru,“ všímá si Vítek a hlavně vypichuje jeden detail: „U střelby vleže přešla od spuštění z nádechu ke střelbě ve výdechu. To je ohromný rozdíl, v biatlonové střelbě je dech velmi důležitý a ona to zvládla. Je přitom dál dostatečně přesná a rychlá,“ pochvaluje si trenér.
Ač i navzdory své přezdívce „sluníčko“ umí být také svá a tvrdohlavá. „Jasně, že umí, ale kdo z nás ne? Navíc, už to nejsou děti, jsou to dospělé ženské a mají své názory, které se snaží protlačit a dostat na svět,“ žertuje Vítek.
Cílevědomost a zarputilost ji ovšem v sobotu dovedly právě k bronzu. A vzhledem k jejímu progresu to nemusí být poslední sluneční paprsky nad její kariérou. „Věřím, že se nahoře může udržet. Jedna věc je sice vyhrát a druhá to zopakovat, ale věřím, že je toho schopná. Už vloni to několikrát atakovala a teď se jí to konečně povedlo. Zaslouží si to,“ dodal Vítek.
