Uvolněte cestu a roztáhněte koberec… královna se vrací na trůn. Oslavné fanfáry a úklony ale bere obezřetně. „Nestresuju se. Mým cílem je letos něco jiného,“ říká Gabriela Koukalová, jež se po sobotním druhém místě ve stíhacím závodě v Oberhofu vrátila do žlutého dresu lídra SP. Jak dlouho v něm setrvá? Může týdny ale i jen jeden den. Uvidí se v neděli v závodě s hromadným startem.
Dojela do cíle a v jejích očích zračil úžas. Vyždímala se a po druhé příčce ve stíhacím závodě v Oberhofu získala třetí stupně vítězů za sebou. „A to mi ještě pomohlo závěrečné kolo, v němž jsem nemusela tlačit na pilu. Marie totiž byla daleko přede mnou a Kaisa daleko za mnou,“ vyprávěla Gabriela
Koukalová
. Po necelých dvou měsících se proto vrací do žlutého dresu.
Jaká radost tedy panuje z tohoto druhého místa?
„Obrovská, protože jsem se byla schopná poprat s náročnými podmínkami, které celý závod byly.“
Navíc jste se i vrátila do žlutého dresu lídra Světového poháru.
„Nemám slov, ale nestresuju se z toho. Světový pohár není soutěží, na níž se letos soustředím. Jsou tu jiné holky, které na glóbus míří a jež mají žluté číslo jako cíl. Moje poslání je teď jiné. Můj cíl se v letošní sezoně jmenuje mistrovství světa v Hochfilzenu.“
Jak moc ale bylo těžké ho dosáhnout v té zimě, která v Oberhofu panovala?
„Ta zima byla neskutečná a už během druhého kola po první střelbě jsem přestávala cítit prsty. Snažila jsem se je tak mít celou trať je co nejvíc u sebe, protože když je rozpojujete, tak je větší pravděpodobnost, že vám promrznou. A ještě k tomu jet z prvního místa… to si člověk připadá jako štvaná zvěř. Jsem tedy ráda, že jsem to ještě uhrála na druhé místo.“
Problémy jste měla i při první střelbě vestoje, kdy jste dřepovala. Kvůli čemu?
„Už když jsem jela kolem té tribuny, tak jsem si říkala, že ten tlak ustojím a že jsem zcela v klidu. Jenže když jsem si stoupla na tu stojku, tak jsem cítila takové vnitřní chvění a strašně se mi třásly nohy. Nebylo to vůbec příjemné. Nevěděla jsem, co mám dělat, protože jsem chtěla střílet, takže jsem raději před tou poslední ranou přiklekla a pak se snažila to v klidu dostřelit, Věděla jsem, že se bude hodně chybovat, takže jsem si mohla dovolit ještě chvíli počkat.“
Navíc jste opět měla potíže i při dalším divokém sjezdu, že?
„Ano, miluju riskantní situace, takže to je možná důvod. Byla to pro mě šťastná zatáčka, o to víc, že jsem byla blíž pádu, než v pátek při sprintu. Jsem ráda, že se mi to podařilo ustát.“
Budete si na ní tedy v nedělním závodě s hromadným startem dávat už větší pozor?
„Mám z toho trochu strach, protože ty kopce tady jsou hodně příkré a poměrně dlouhé. Ubírají totiž strašně moc sil, které pak scházejí v těch těžkých sjezdech a potom je obtížné držet stabilitu. Hůř se odšlapuje a proto se zde také hodně padá. Věřím ale, že i ostatní holky pojedou v tom chumlu po startu rozumně a nebudeme se vzájemně ohrožovat. Vlastně bych jim nepřála, kdyby se na trati měly potkat s takovým tělesem, jako jsem já.“ (směje se)
Jak tedy příjemný bude ten start zpět ve žlutém dresu?
„No, moje číslo bude mít sice žlutou barvu, ale jinak bude úplně stejné, jako ty ostatní. Prostě nějaké mít musím tak jako tak.“
A síly do třetího závodu ve třech dnech ještě máte?
„Opakovaně se mi potvrzuje, že návrat do závodního režimu je pro mne po pauze obtížný. Věřím ale, že v Ruhpoldingu to bude po fyzické stránce lepší a že tělo bude na zátěž už opět adaptované.“
V blízké budoucnosti tedy nehrozí vynechávání závodů ala Laura Dahlmeierová?
„Ne. To není téma, kterým bych se teď zabývala.“
