PŘÍMO Z NĚMECKA | Ještě ve čtvrtek po neúspěšné štafetě vyprávěla, jak se těší do nižších soutěží. Teď však ukázala, jaký potenciál v ní dřímá. Při svém třetím startu v rámci SP Markéta Davidová skončila na 29. místě ve sprintu, brala první body v kariéře a zapojí se dnes i do stíhacího závodu. „Super, mám z toho velkou radost,“ říkala dvacetiletá česká naděje.
Kde se to tedy ve vás vzalo?
„Myslím, že podmínky se směrem dozadu startovního pole dost zlepšovaly. Bylo to ujeté a líp to jelo. Mám radost ze střelby, že jsem to konečně prolomila.“
Bylo to pro vás potvrzení, že to jde?
„Snad jo, snad jsem na dobré cestě.“
Jak moc ale bylo těžké se nabudit po té neúspěšné štafetě?
„Trochu jo. Byla jsem z toho smutná, hlavně ze sebe, protože to trestné kolo se ve štafetě nejezdí. Byla jsem z toho zklamaná. Ostatní holky ale na mě byly hodné.“
Bylo to teď jednodušší střílet jen za sebe?
„Určitě. Spadlo to ze mě, že jsem od sebe nic nečekala a říkala si, že když se stane zázrak, postoupím do stíhačky. A stalo se.“
Bude to pro vás v neděli zase víc speciální závod?
„To asi ne. Budu se snažit s nimi udržet a neztrácet ve střelbě. Uvidíme. Já ty čtyřpoložkové závody moc nemám ráda. Je tam na mě moc střelby.“ (směje se)
Koukalová začala brát prášky na paměť: I manžel se diví, jak to funguje! Více čtěte ZDE>>>
Přehodnotíte i ten výrok, že se těšíte zpět do nižších soutěží?
„Asi ne. Tady je to super, nechci to shazovat, ale zase tam je víc klidu a člověk se může soustředit sám na sebe. Nevnímat tak lidi a tak.“
To se vám doopravdy chce o patro níž?
„Tak dolů… moc dolů to není. Čeká mě i ME juniorů. Vrátím se, jedu na přípravu, pak jedu juniorské šampionáty. Není čas zkoušet něco jiného.“
Dalo by se to skloubit i s MS v Hochfilzenu?
„To nevím, to je předčasné.“
Budou se vám zkušenosti ze sprintu Ruhpoldingu mezi juniorkami hodit?
„Těžko říct, byl to jen jeden závod, z toho se nedají dělat závěry. Každý závod je jiný a v juniorské kategorii jsou také holky, které umí jezdit ve světáku. Bude to tam také těžké.“
Zkušenosti jste tu ale nabrala velké ne?
„Určitě, jsem ráda, že jsem tu zůstala. Největší zkušenost byla určité s těmi lidmi kolem. To se těžko člověk soustředí sám na sebe, když slyšíte na střelnici, jestli vám rány spadly nebo ne. Musíte se zavřít víc do sebe.“
Co si tedy dáte za odměnu, že jste to nakonec ve sprintu zvládla takhle dobře?
„Mám růžové hůlky. Já je tu dostala od Toma Žídka už před štafetou a po ní jsem je chtěla vrátit, že si je nezasloužím. Teď si je snad ale zasloužím. Vždy jsme si totiž s holkami říkaly: Jééé, růžové hůlky, ty bychom také chtěly. Všechny je tu mají. Kromě Verči, která má jiné.
