V sobotním stíhacím závodě vyskočil z osmadvacátého místa na třinácté. „Konečně závod, který mi na závěr sezony vyšel,“ vyprávěl Michal Krčmář, který po MS v Hochfilzenu hledal ideální rozpoložení a až včera se jen po jedné chybě na střelnici vrátil na dostřel první desítky. Tu bude chtít navíc atakovat i v dnešním závodě s hromadným startem.
Jak vás tedy potěšil ten velký posun vpřed?
„Na trati to pro mě bylo těžké. Posouval jsem se jen na střelnici, protože na trati jsem spíš cedil a jel vždy s někým v kontaktu. Až na tu jednu ránu, co jsem ale nedal na třetí položce, jsem absolutně spokojený. Jsem rád, že jsem konečně předvedl stabilnější střelbu. Od Pchjongčchangu jsem se střelecky trochu trápil. Běžecky to sice nebylo jako v pátek, ale to s tím koncem sezony přichází. Jednou se jede dobře a jednou špatně a není to úplně konstantní. Takže to beru a furt věřím, že mi na neděli ještě zbylo dost sil, abych se popral o nějaký slušný výsledek.“
Bylo to i důležité kvůli dalším osmi měsícům přípravy na zimu před olympiádou, abyste nyní končil na pozitivní notě?
„Určitě. Pro mě je to fakt docela důležitý faktor. Nemusí jít vyloženě o umístění, ale musí tam být takové ty známky, jako že jsem měl třeba v pátek sedmnáctý běžák a teď jsem ze čtyř položek střílel za jedna. To jsou ty momenty, kdy víte, že končíte s nějakou výkonností. Dodá vám to sílu do přípravy a chcete na to navázat.“
Byla tohle pro vás navíc taková přelomová sezona?
„Bylo to něco trochu jiného než vloni. Trošku jsem si to sám zavařil na mistrovství světa, kde jsem se vlastně sám vlastní hlavou dostal z formy a pak jsem se do ní těžko vracel. Ale zpětně to i s trenéry hodnotíme pozitivně. Jsem rád, že to přišlo letos a že příští rok rozhodně tuhle chybu na olympiádě neudělám.“
Už tedy víte jak se oprostit od toho jet na důležité akci?
„Tady ta sezona mi ukázala, že když mi to sedne, jsem schopný jezdit vepředu. Ukázalo mi to, že se toho nemám bát, prostě to přijmout a nevytvářet na sebe tlak. Ale nebudu si brát z té sezony jen to, že jsem střílel za nula a někdy jel dobře. Vezmu si z toho i ty špatné momenty, které přišly právě na MS a i třeba teď v těch dvou štafetách, kde to byl ode mě katastrofický výkon. I díky takovým momentům se člověk zlepšuje a posouvá dopředu. To je taky důležité si vzít, nejen to dobré.“
Tím, že jste navíc zažil i OH v Soči, pomůže vám to?
„Tam to byla trochu jiná pozice. Můžu ale těžit z toho, že už nebudu na olympiádě tak vyjukanej: Ty jo, tady si můžu vzít coca-colu zadarmo. To je tady úplně jinej svět. Olympiáda je fakt zážitek, je to takový luxus i pro ty sportovce a pro všechny, co tam jsou… Už to třeba budu brát jako samozřejmost a na olympiádu pojedu hlavně proto, abych tam podal výkon. My si z toho dělali i srandu, že v Soči jsem byl hlavně takový kustod, abych tam rozbil atmosféru v týmu, a ty kluky rozesmál a připravil je na výkon. Oni byli ti, co dělali ty výsledky a já se snažil je odlehčit od toho sportu.“
Takže teď to předáte třeba Adamu Václavíkovi?
(směje se) „Ne, já doufám, že Adam se dostane i střelecky na takovou úroveň, že tam bude dobrý. Sním se dá velice dobře pracovat a myslím, že náš tým bude ještě o něco silnější než letos v Pchjongčchangu.“
A když se ještě přesuneme do Osla, jak tedy vyhlížíte nedělní poslední závod s hromadným startem?
„Já mám o motivaci vždy postaráno. Rozhodně si nemohu dovolit vyběhnout krokem, chci sezonu zakončit co nejlepším umístěním, aby se mi dobře odpočívalo. Teď už je to s fyzickou kondicí nahoru – dolů, jak se člověk vyspí, ale věřím, že budu na sinusoidě. V pátek byl běh dobrý, teď horší, tak v neděli zase dobrý. A snad se budeme rvát všichni tři.“
