PŘÍMO Z RAKOUSKA | Měl našlápnuto na to, být skokanem dne. Startoval šestadvacátý, ale už po první střelbě vylétl na 10. místo. A pak mohl ještě výš. Jenže vzlet Michala Krčmáře ve stíhacím závodě v Hochfilzenu sebraly položky ve stoje, v nichž udělal celkem tři chyby. „První polovina závodu byla super, ta druhá ale už byl boj s fyzickými silami. Nezvládl jsem to na střelnici po fyzické stránce,“ netajil se.
Co se tam tedy dělo? Zdálo se, že hodně do toho promluvil vítr.
„U té první stojky jo, tam do mě válo zezadu a ty rány jsem odkládal. Na to se ale nechci vymlouvat, vítr byl, příště nebude. Bojoval jsem s tím, ale spíše to bylo o tom fyzickém fondu. Čím se blížila třetí, čtvrtá, pátá rána, tím jsem se víc klepal a nebyl v té poloze stabilní. To byl větší problém.“
Co tedy s tím, když chyběl fyzický fond?
„Neřekl bych, že až tak chyběl. Nechci to nějak moc křičet, ale myslím, že jsme i neměli úplně super lyže. Stálo nás to trochu víc sil a ony také rychleji dojdou, když ty lyže nejsou někde vepředu. Je to souhra více věcí. Vidím v tom však pozitiva, už jsem se alespoň na pět šest minut podíval dopředu.“ (směje se)
Nenapadlo vás, že by to mohlo být ještě lepší, když jste byl v průběhu v nejlepší desítce?
„Ani ne, to bylo teprve po první položce. To víte, že vás ještě čekají další tři a deset kilometrů na trati. Na trati se víceméně závodí až po té poslední položce, takže jsem věděl, že toho mám spoustu před sebou. Tu pozici jsem bral, jaká je a jel svůj závod.“
Překvapilo vás to nicméně, když jste se tam najednou po první palbě takhle ocitl?
„Nepřekvapilo. Nechci, aby to znělo namyšleně nebo tak, ale trochu jsem čekal, že se bude na první položce chybovat. Ona spousta závodníků podcení chumelení a ty lokty nemají tak napevno, podložka je nestabilní a ujíždí to. Vím z předchozích sezon, že když chumelí, tak těch chyb je ještě trochu víc, než když fouká vítr. I proto jsem si první položku pohlídal, abych tu nulu trefil. Ano, z dvacátého šestého být najednou desátý, to bylo překvapení, ale nějaký posun jsem čekal.“
Jak tedy vnímáte formu oproti Östersundu?
„Říkám si, že jsou tam záblesky a někam se to posouvá. Proti Östersundu už jsem byl s někým schopný jezdit ve stíhačce a vyvážet se za ním, to mi v Östersundu přišlo naprosto nereálné. Což je možná pozitivum. Musím si tedy teď jít za svým, nepanikařit, nedělat změny. Něco nám vyhovuje, za něčím si jdeme a jak říkal i Ondra Rybář s trenéry, analyzovat budeme po třetím svěťáku. Je tam pak přes Vánoce dlouhá doba, teď budeme normálně pokračovat v tomhle duchu.“
Jaké ambice budou do nedělní štafety?
„Uvidíme, jak to trenéři poskládají, jestli někoho nepošetří. Tím myslím třeba Ondru Moravce, u nějž víme, že za sebou nemá kvůli tomu létu tolik tréninku. To ale předjímám, rozhodnou trenéři. A s čím tam pak půjdeme? Budeme chtít jet co nejdéle s předkem závodu, pokusit se o nějaký menší zázrak a být do šestého místa.“
