Ten trénink byl hrozný! Jiří Bělohradský, čerstvě osmnáctiletý krasobruslař, měl těsně před startem mistrovství Evropy v Ostravě velké problémy při skocích. Nemohl žádný ustát, pád střídal pád. „Paní trenérka (Vlasta Kopřivová) z toho tréninku skoro odešla,“ líčí Bělohradský. „Naštěstí jsem pak zjistil, že to bylo zlomeným nožem a ne mnou.“ V krátkém programu pak zajel solidně a v našlapané konkurenci 36 rivalů si vybojoval postup do volných jízd.
„Jsem moc spokojený, všechno bylo super,“ oddechl si po krátkém programu Jiří Bělohradský. Dostal za něj 60,99 bodů. „Předvedl jsem to, co jsem měl a postupuju do volných. To je úleva. Na konci jízdy jsem byl už unavený, ale diváci mě podpořili, cítil jsem jejich podporu a bylo to fajn.“
Spokojení byli jeho trenéři Vlasta Kopřivová a Tomáš Verner. Po zvládnutých skocích Verner u mantinelu trenérku objímal, uklidňoval. A když Bělohradský ke konci jízdy kolem jejich stanoviště projížděl, bušil Verner do mantinelu.
„Vnímal jsem, jak na mě Tomáš ještě před posledníma krokama křičel, ať to rozjedu. To jsem vnímal. A poslechl jsem,“ dodal Bělohradský s úsměvem. Právě úsměv mu přitom pár dní před závodem chyběl. Na tréninku se mu totiž vůbec nedařilo.
„Nebylo to úplně lehké, nejdřív jsem měl něco s třísly z přetížení a pak ty nože,“ připomněl technické problémy Bělohradský. „Ten trénink byl hrozný. Říkal jsem si, že se mi nějak viklá nůž, tak jsem jej pak sundal a byl zlomený. Hned další den jsme to šli vyměnit, ulevilo se mi. Že to bylo zlomeným nožem a ne mnou.“
Bělohradského na šampionát přijel podpořit i mladší bratr Matyáš. Ten má v patnácti letech také našlápnuto na solidní kariéru, na prosincovém mistrovství republiky byl za bratrem druhý. Těsně před jeho jízdou se dostal do záběrů kamery v hale a spíkr si jej vzal i krátkému rozhovoru. Když se jej zeptal, jaké skoky už zvládá, odpověděl pohotově: „Skáču skoro to samý, co brácha,“ vypálil pohotově Matyáš.
Staršího bratra to po jízdě pobavilo. „Brácha je takový sebevědomější, ale je dobrý. Tak proč ne,“ smál se Jiří Bělohradský. „Doufám, že to není moje poslední Evropa. Ale lepší, když by tam místo mě byl brácha než někdo jiný.“
