Někomu může připomínat stroj. Když má trénovat, trénuje. Když má jíst, jí. Když má spát, spí. V kontrastu s věčně rozesmátou lyžařskou šampionkou Lindsey Vonnovou vypadá Šárka Záhrobská jako asketa, ale zdání klame.
Držitelka stříbra ze sobotního slalomu má „jen“ dokonale srovnané priority. V hlavě už dokonce plánuje život po konci úspěšné kariéry.
Na mistrovství světa se vám enormně daří. Nelitujete, že je jen jednou za dva roky?
„Ne ne. Úplně mi to stačí. Je to dobře, příští rok zase bude jiný vrchol v podobě olympiády, pak bude další mistrovství světa, takže vlastně až za tři roky bude volnější rok.“
Lyžaři se porovnávají podle Světového poháru a nejvíc pro ně znamená celkové vítězství. Lidem zase víc řekne mistrovství světa. Nemrzí vás ten nepoměr?
„Myslím, že medaile z mistrovství světa a olympiád jsou stejně úžasné jako křišťálové glóby. Když to porovnám podle sebe, Světový pohár je dlouhodobá soutěž a ukazuje pravou výkonnost. Pokud ale budu vítězit ve světáku, budu mít stejnou radost jako na mistrovství světa.“
Co vám pomohlo k tomu, abyste v mladém věku získala na mistrovství světa všechny tři medaile?
„Nemyslím si, že by to šlo samo. K úspěchu je potřeba štěstí, ale člověk to hlavně musí mít v sobě. Musí být vyježděný, být fyzicky i psychicky v pohodě a materiálně zajištěn.“
Vyvažuje ten úspěch váš relativně asketický život na cestách?
„Já jsem se životem spokojená. Lyžování není můj život, ale je to věc, kterou teď dělám a snažím se ji dělat co nejlíp. Je to prostě kapitola života, kterou si myslím, že za pět až šest let uzavřu. Chtěla bych ji uzavřít s pocitem, že to, co jsem dělala, mělo smysl. Že jsem odvedla kus dobré práce. Že to nebylo zbytečné. Začnu kapitolu novou a tohle bude kapitola, na kterou budu ráda vzpomínat. Kdyby mě to nebavilo, tak bych to nedělala.“
Kdybyste ji měla zavřít zítra, co byste si řekla?
„Že to mělo smysl.“
Nejste ráda středem pozornosti, ale nyní účinkujete v reklamách na billboardech a je vás všude plno. Znamená to, že už vám publicita tolik nevadí?
„Pořád nejsem ráda středem pozornosti, ale samozřejmě vím, že to k tomu patří. Navíc nejsem až tak sledovaná, zatím se s tím dá vyrovnat.“
O kolik procent se ještě v současném stavu můžete zlepšit?
„Musím přes léto hodně trénovat, pořád mám co dělat a potom se můžu zlepšit ještě o hodně. Myslím, že v sobě mám strašně velký potenciál a velké rezervy, je to úžasné vědět při těchto výsledcích.“
Kondiční kouč Antonín Strach říká, že potřebuje zapracovat hlavně na síle. Je to tak?
„Asi to není hlavní věc, síly na vítězství ve slalomu a obřím slalomu už mám nyní dost. Samozřejmě mám rezervy, ještě tři nebo čtyři roky se můžu zlepšovat a nabírat váhu. Teď se ale musí pracovat hlavně na technice na lyžích. Vím, že stále dělám spoustu chyb.“
Máte k dispozici velký realizační tým, je v něm ještě něco potřeba zlepšit?
„Zabezpečení je dobré a nepotřebuje vylepšovat. Takhle je to vyhovující. Je to spíš o spolupráci mezi lidmi, co tam jsou.“
Mezi elitou jste už pět let. Ještě pořád vás kolotoč lyžařských závodů baví?
„Baví, jinak bych to nedělala.“
Kolik hodin denně strávíte přemýšlením o lyžování, když zrovna nejste na svahu?
„Přes zimu jsme na svahu skoro pořád. Odpoledne je to hodina nebo dvě, kdy je třeba vyšlapání na rotopedu, aby se uvolnily svaly a nebyly stažené. Pak mám protažení, kompenzační cvičení, masáž. Nedá se to říct přesně, někdy to může být dvacet minut, někdy dvě hodiny. Přes léto se věnujeme hodně kondici, ale k tomu je taky regenerace. Je hloupé, když půjdu unavená na trénink a praskne mi sval při dřepech s činkou. Když se člověk cítí unaveně, tak má říct ne, trénink nebude, protože je to často lepší, než si tam potom něco utrhnout.“
Jste zdravá a máte úspěchy. Je lyžování kapitola, která vás zajistí do dalších let?
„Snažím se, aby to tak bylo. Nezvládám s lyžováním studovat vysokou školu, ekonomku jsem přerušila a soustředím se jen na sport. Až skončím třeba ve třiceti, budou se peníze hodit. Je potřeba plánovat, co pak začnu dělat.“
Co byste ráda dělala?
„Zatím to přesně nevím, ale asi se to bude nějakým způsobem týkat sportu, abych ho zúročila. Bylo by hloupé, kdybych si ve třiceti šla sednout do banky za přepážku nebo dělala něco ve firmě. Ráda bych pro ostatní i pro sebe zúročila to, co se za těch patnáct let naučím.“
Dovedla byste si představit, že budete v lyžování trénovat své děti, jak to dělá váš otec?
„Asi ne. Samozřejmě já své děti povedu nejdřív k všestrannosti a uvidíme, jestli se budou chtít věnovat sportu. Pokud si zamilují lyžování, budu je podporovat. Určitě bych je ale netrénovala.“
Pramení to z vašich osobních zkušeností?
„To ani ne, spíš si nedokážu představit, že bych dokázala z pozice rodiče nebo trenéra absolvovat to, co absolvuji teď z pozice závodnice.“
Takže se někde usadíte?
„Třeba budu dělat různé lyžařské kempy s dětmi obecně, to není problém. Ale už bych určitě nebyla ten trenér-nejbližší člověk, který povede deset let kariéru svého svěřence od dítěte až po velké úspěchy.“
| LIDÉ KOLEM ZÁHROBSKÉ |
| PETR ZÁHROBSKÝ starší Otec, trenér, servisman, manažer. Původní profesí právník prý dceru postavil na lyže poprvé po devíti měsících života. JIŘINA ZÁHROBSKÁ Matka, která v zimě cestuje na závody s bratrem. Vytváří zázemí, v týmu se stará o logistiku, zajišťuje letenky, hotely, na svahu točí na kameru. PETR ZÁHROBSKÝ mladší Bratr, tréninkový partner. Oba se moc často nevidí, ale v přípravě si radí. Den před medailovým ziskem sestry vyhrál super-G v Evropském poháru. ANTONÍN STRACH Kondiční trenér. Za tři roky spolupráce pod ním udělala Záhrobská velké pokroky v rozvoji koordinace díky speciálním balančním cvikům. DITA SCHÖNFELDOVÁ Fyzioterapeutka, s níž si lyžařka vytvořila za krátkou dobu velmi přátelský vztah. Cvičí, protahuje svaly a regeneruje s ní každý den. JIŘÍ BEZNOSKA Lékař, ortoped, primář benešovské nemocnice. Kromě lékařského dozoru plní v týmu úlohu psychologa a udržuje dobrou náladu. LIBOR JUNEK Asistent trenéra LUKÁŠ BELDA Asistent trenéra |
