Bylo to dojemné loučení. Lyžařský sympaťák Didier Cuche se na trať obřího slalomu při finále Světového poháru ve Schladmingu vydal za mohutného povzbuzování soupeřů v čepici místo helmy, v historickém oblečení, s batohem na zádech a na dřevěných lyžích jako lyžník z dávných dob.
Byla to jeho poslední závodní jízda, během které párkrát upadl a několikrát zastavil. Třeba aby se rozloučil se šéfem Světového poháru Güntherem Hujarou, s nímž občas válčil, a předal mu startovní číslo se svou fotkou.
„Byla to nejtěžší a emočně nejnáročnější jízda mé kariéry,“ říkal pak sedmatřicetiletý veterán, jenž se ve svém 369. závodě Světového poháru loučil s kariérou dlouhou devatenáct let.
Výjimečný sjezdař ji ozdobil olympijskou medailí, čtyřmi plackami z mistrovství světa či jednadvaceti vítězstvími v závodech SP, mezi něž patří i rekordních pět triumfů ve sjezdu v Kitzbühelu.
I ve své poslední sezoně vyhrál čtyři závody, celkem sedmkrát stál na stupních vítězů. Nebylo divu, že ho v cíli vítal obří potlesk, sprcha šampaňským a mnoho transparentů s díky v různých jazycích.
Cuche pak naposledy vykopl lyži a předvedl svou proslulou vrtuli. Na jeho počest se poté o totéž pokoušeli všichni ostatní závodníci. K tomu, aby u závodění vytrval, ho nepřesvědčila ani nabídka milionu eur, tedy asi 24,5 milionů korun, od šéfa výrobce lyží.
„I když lyžování miluji, vím, že už nemám motivaci dělat vše, co je potřeba zvládat, kdybych chtěl pokračovat v závodění. Je čas odejít.“
