Na šestý pokus konečně vybojoval zlato na juniorském mistrovství světa, poprvé se dostal do desítky Světového poháru. Na závěr úspěšné sezony byl Tomáš Portyk vyhlášen nejlepším sdruženářem roku. Není to pro něj špatný dárek ke středečním dvacátým narozeninám.
Jaké je to být českým králem roku?
„Určitě je to zpestření do další sezony. Akorát jsem si jistý, že příčinou bylo, že Mirek Dvořák byl nemocný. Jinak by to bylo úplně jiné.“
Oddechl jste si, že se vám na poslední pokus podařilo získat zlato na juniorském mistrovství světa, zvlášť poté, co jste v prvním závodě ve skokanské části upadl?
„Já jsem rád, že se mi to konečně povedlo. Tři roky zpátky jsem jel na mistrovství s tím, že bych chtěl medaili. Bohužel se nepovedlo ani jednou. Asi jsem to moc vykřikoval, nenechal jsem si to pro sebe. Po prvním závodě, když jsem spadnul, už jsem byl smířený, že juniorské mistrovství mi není souzené. Ale nakonec to dopadlo tak, že mám zlatou medaili. Oddychl jsem si, spadl mi kámen ze srdce a jsem rád, že to takhle dopadlo.“
Ve Světovém poháru jste skončil šestadvacátý, mohlo to být lepší, kdybyste několik závodů nevynechal kvůli přípravě na juniorský šampionát?
„S tím se počítá. Já jsem vynechal hodně závodů kvůli juniorskému mistrovství. Nebyl jsem v Lahti, na začátku jsem byl diskvalifikovaný. Myslím, že bych bodů posbíral ještě víc a výsledek by byl lepší. Ale přednost mělo juniorské mistrovství. Jsem s tím spokojený a teď se můžu připravovat jenom na mistrovství světa seniorů a na svěťák.“
V Ramsau jste se poprvé dostal do desítky ve Světovém poháru, můžete se tam dlouhodobě usadit?
„Já bych se tam samozřejmě chtěl usadit, ale nemůžu chtít všechno najednou. Doufám, že příští sezonu zajedu zase výsledek do top deseti a stabilně budu do dvacátého místa. Pak doufám, že to přijde zas další sezonu. Nesmím na to hlavně spěchat. I když bych chtěl jet všechny závody, nevydržím to, musím na to jít pomalu.“
Zatím stále ztrácíte v běžkařské části, co s tím pro další sezonu?
„Je to ohromně těžké. Já mám jediné štěstí, že se skokem nemám takový problém. Přijdu na můstek a vždycky skočím dobře. Skok mi jde odmalička. S během je to jiné. Jezdím svěťák v seniorské kategorii a tam je proti juniorské kategorii velký skok. Tam to je ohromný rozdíl. Doufám, že se běh ještě zlepší.“
Spoléháte na to, že vytrvalost přijde s věkem?
„Já si myslím, že jo. Když jezdíme závody na pět kilometrů, tak s tím problém nemám, v posledním kilometru můžu přidat a můžu závodit. Ve svěťáku (jezdí se závody na deset kilometrů – pozn. red.) s tím mám problémy, v konci nezrychlím a všichni mi ujíždějí.“
Jak tedy na zlepšení na běžkách zapracovat?
„Musíme si sednout po sezoně, předtím než začne letní příprava dát hlavy dohromady. Když to bude pokračovat jako doteď, tak to bude dobré. Kluci šli skákat, já jsem šel na běžky, tréninky se různě měnily. Myslím, že tohle mi bude vyhovovat. Akorát musím počkat, doufám, že to přijde s věkem.“
Nepřemýšlíte o přechodu ke skokům, jak to udělal váš bývalý reprezentační kolega Tomáš Vančura?
„Bavili jsme se spolu. On to měl ještě extrémnější než já. On nevydržel běžet ani pět kilometrů, to se mě netýče. On je spokojený, já jsem spokojený u kombinace, zatím bych to neměnil.“
Teď váš zase čeká škola, dokončujete učební obor číšník, jak to zvládnete?
(smích) „To sám nevím. Už jsem začal. Budu se na to muset kouknout a dodělat školu. Budu holt muset chodit každý den chodit do školy, což je pro mě nezvyk. Rád makám na soustředění. Teď zas budu muset chodit do školy a budu to muset kousnout. S tím se musí poprat každý. Pro mě je to víc, protože já a škola moc nejde dohromady…“
