PŘÍMO ZE ŠVÝCARSKA | Dojet do cíle, co nejrychleji vyřídit vše nezbytné a vydat se na další závody do jiného střediska. Sněhová obojživelnice Ester Ledecká to má tak trochu jako cirkusáci. A zatímco zvířecí obojživelníci tráví svůj život ve vodě či na souši, ona ho momentálně prožívá hlavně na svazích a v autě. Za jednu sezonu v něm najede až 40 tisíc kilometrů. „Přitom cestování nesnáším,“ posteskne si.
Pro člověka, který jede do zaměstnání 20-60 minut, je to nepředstavitelné. Skončíte svou práci, převlečete se, naložíte si své pracovní náčiní a vyrazíte. Směr další štace, přičemž cesta vám zabere i několik hodin. „Odjíždím hned po závodech. Co nejrychleji,“ přibližuje své přesuny Ester Ledecká . Ta s nimi má ve svých jednadvaceti letech už bohaté zkušenosti.
Letní soustředění v Chile, pak návrat do Evropy. Začátek sezony v Severní Americe, poté se lyžařský kolotoč přesouvá do Evropy. Kde navíc Ledecká závodí na lyžích i snowboardu. Takže jeden závod v Německu, pak Slovinsko, hned do Rakouska, na skok do Moskvy. A takto pendluje zhruba pět měsíců v kuse. Na vlastní postel se těší jak malé děti na Ježíška.
Má ale své parťáky, kteří jí na cestách a hlavně během zastávek dělají společnost a především pomáhají v její práci. Vždy jsou tady trenéři (lyžařský či snowboardový), servisman, fyzioterapeut. A nechybí ani někdo z rodiny. U Ledeckých je to už nějaký čas rozděleno tak, že po Evropě úspěšnou členku klanu doprovází máma Zuzana, na delší cesty pak vyráží táta Janek, známý český hudebník.
„A táta samozřejmě když může, nemá žádný koncert, jezdí i na některé závody po Evropě,“ dodává slečna, jejímž dědečkem a kondičním trenérem je mistr světa v ledním hokeji Jan Klapáč. Ten ale během sezony sleduje vnučku už jen z povzdálí.
Ledecká: Cestování nesnáším
V momentu, kdy by se sešla všechna auta, která do týmu Ledecké patří, naskytl by se pohled na slušný vozový park. „Jezdíme čtyřmi až pěti auty. Každé se navíc vypravuje z jiného města, dohromady ze třech států. Pendluje se mezi snowboardem a lyžemi. Snowboardový trenér s lyžařským o mě mají střídavou péči. Předávají si mě po závodě jako mimino,“ rozesměje se.
Své auto, které se liší od ostatních figurkou komiksové hrdinky STR, řídí na přejezdech z jednoho závodu Světového poháru na druhý jen výjimečně. „Je pravda, že když jsem za volantem, líp to utíká. Je to pohodlnější a zábavnější cestování, co si budeme povídat. A protože cestování nesnáším, nestavím. Chci to mít co nejrychleji za sebou. Ale většinou řídí řidič,“ popisuje dívka, která do svých nákladů na sezonu zahrnuje i pokuty za rychlou jízdu.
Když je v autě jen jako spolupasažér, ostatní o ní moc neví. „Já mlčím. A mám sluchátka, aby na mě nikdo nemluvil. Čtu si, nebo se učím,“ přibližuje, jak cestu tráví. A zatímco závodnice už je na cestě, servisman Petr Kouřil a fyzioterapeut Jakub Marek mají plné ruce práce s nakládáním jejích věcí do auta.
Balení trvá až tři hodiny
Do dodávky se musí vejít vše od tréninkových tyčí přes lyže a snowboardy až po tašky s oblečením a polštáře. To prostě nějaký čas zabere. „Trvá jim to tak dvě až tři hodiny. Když hodně spěchají,“ usmívá se Ledecká.
Cestování není nijak levná záležitost, proto je třeba s ním výrazně počítat v sezonním rozpočtu. Ten lyžařka a snowboardistka zveřejnit nechtěla. „Je přímo úměrný tomu, kolik si vydělám. A to záleží na mých výsledcích. V 18 letech jsem řekla našim, že nebudou dotovat moje koníčky, natož můj profesní život. Hanba by mě fackovala. Teď už závodím a trénuju téměř bez omezení,“ řekla k tomu.
Podle informací Sportu se rozpočet pohybuje v řádu jednotek milionů i podle toho, jaké závody má v kalendáři. A jakou část z něj zabírají náklady na cesty? „Nevím, ale asi hodně. Když lítám, tak byznysem,“ přiznává.
| Tyče a prapory - 60 ks, vrtačky 2-3 ks, klíče na tyče 2 ks , vysílačky 8 ks, tyče na snowboard plus prapory - asi 50 ks, 20 párů lyží, 8 párů lyžáků - jeden velký futrál, 10 párů hůlek - další futrál, 4-6 snowboardů, kufry na helmy - 4x, servisní velký železný kufr na vosky, úhelníky, škrabky, … - 1x, servisní batoh - 2x, velká taška s věcmi na rehabilitaci - 1x, batoh na “suchý” trénink - 1x, stacionární kolo, servisní stůl – velký a malý, masérské lůžko, kamery - 4x, časomíra, chrániče na lyžování - 1 batoh, chrániče na snowboard - 1 batoh, kufr na brýle malý, tj. 6 ks brýlí a 20 ks skel, 2 batohy - příruční, dvě ohromné tašky: jedna na snowboard a druhá na lyžování s oblečením. A pak tašky, lyže a lyžáky týmu. Někdy taška na jídlo. A pití (to vždycky). Deka a polštář. A náhradní kolo, trojúhelník, lano, lopata a smeták. |
