Jakub Janda, elitní skokan na lyžích, se v sobotu definitivně rozloučil s úspěšnou kariérou. Jméno Janda ovšem bude možné na můstcích vídávat dál. Jandův sedmiletý syn Oliver už začal skákat. A pozor, nevede si špatně.
„Vede si dobře, ale z mého pohledu neskáče úplně nejlépe, nelíbí se mi ten jeho nájezdový postoj,“ usmívá se devětatřicetiletý Janda . „Ovšem já mám profesionální deformaci. Jsem perfekcionista a chtěl bych, aby byl od začátku perfektní. I když samozřejmě vím, že to nejde.“
Na dětských závodech Janda potkává i staré známé. „Ve svém ročníku Oliver bojuje s malým Matesem Maturou,“ připomíná Janda potomka svého bývalého reprezentačního parťáka. „První dva závody vyhrál Mates před Oliverem, poslední dva závody naopak Oliver porazil Matese. Když jsme se potkali s Maturovými, tak jsme se mohli radovat, že jsme je konečně dokázali porazit. Ale pak oba přeskočil nějaký Řezníček, takže ještě musíme toho Řezníčka udělat a bude klid.“
Do skoků Janda syna netlačil. Klíčové pro něj bylo, aby se nějakému sportu věnoval. „Jestli by to byl box, karate, vzpírání nebo skok na lyžích, je jedno. Pro mě je důležité, aby sportoval a nevysedával v patnácti s dětma na náměstí.“
I tak to ovšem vypadá, že ve Frenštátě pod Radhoštěm jsou pro talentované sportovce pouze dvě cesty. Skoky na lyžích nebo pouštní dobrodružství na Dakaru. Není divu - Jiří Raška a Karel Loprais, dvě velké legendy československého sportu, ovlivnily řadu následovníků.
Na Dakar jsem byl tintítko
„Dakar mě taky lákal, s Leošem Lopraisem, synem od Karla, jsem chodil do třídy,“ připomněl Jakub Janda. „Kamióny sice už tenkrát měly posilovače, ale pořád bylo třeba na zatočení volantem silného chlapa. A já jsem byl tintítko, takže přes Dakar cesta nevedla.“
Janda původně začínal s tenisem. Ovšem skoky nakonec vzaly vrch. Náhodně. „Lyžoval jsem od čtyř let, ale v první třídě jsem hrál tenis,“ vzpomíná Janda. „Až někdy ve třetí třídě, to mi bylo asi osm let, mi spolužák řekl, že skáče na lyžích. Ať se přijdu podívat na trénink. A už jsem tam zůstal, dostal jsem se ke skokům úplně náhodou.“
Když poprvé přišel na trénink ve známém areálu na Horečkách, postavil jej trenér na nejmenší můstek. „K7 nebo P7, už nevím, jak se to jmenuje. Skákal jsem na sjezdovkách a skočil jsem tak jeden, dva metry,“ líčí Janda. „Každý, kdo je tam poprvé, tak to jenom se strachem přejede. Já už nějakou lyžařskou průpravu měl, takže jsem přinejmenším dokázal sjet kopec. Okamžitě mě to začalo bavit, měli jsme mladého trenéra a skvělou partu kluků. Jsme dodnes kamarádi.“
Co si Jakub Janda dopřál při první pořádné večeři po kariéře?
Přibere a zakulatí se podobně jako Adam Malysz?
Proč už konečně může začít posilovat vršek těla?
A jak se těší do Poslanecké sněmovny?
TO VŠE SI PŘEČTĚTE V ROZHOVORU S JAKUBEM JANDOU V PONDĚLNÍM SPORTU
