+
Nenechte si ujít nejnovější
zprávy ze světa sportu.
Sledujte nás na Facebooku
a dozvíte se vše jako první.
Martin Hašek
11. listopadu 2008 • 12:25

Bauer: Soba máme třikrát týdně

Lukáš Bauer
TOP VIDEA
SESTŘIH Ligy mistrů: Chelsea - AS Řím 3:3. Přestřelku řídili Džeko a Hazard SESTŘIH Ligy mistrů: Chelsea - AS Řím 3:3. Přestřelku řídili Džeko a Hazard
LIGA NARUBY: Nefér klička Koláře, Deliho dělo na tribunu a pád u vlastní lavičky LIGA NARUBY: Nefér klička Koláře, Deliho dělo na tribunu a pád u vlastní lavičky
VŠECHNA VIDEA ZDE

Na lyžích je už za ranního šera a na okruhu v severském lese trénuje ještě za tmy, když do stopy svítí umělé osvětlení. Běžci na lyžích Lukáři Bauerovi už se krátí dny do startu Světového poháru, který začíná příští sobotu.



Zatím nabírá síly ve finském Muoniu. Když včera zvedl telefon, právě přišel z večeře.

Co jste měl dobrého?
„Rýži se sobím masem a sýrovou polívku. Tu jsem jedl snad jenom tady, ale je to docela dobrý. A sob je tady na severu běžná součást jídelníčku. Máme ho tak třikrát týdně. Chutná to asi jako zvěřina. Ale nejsem na tyhle věci odborník.“ (smích)

Jak se vám daří v tréninku?
„Zatím šlo všechno super. Lyžoval jsem dobře. A hlavně byl spokojen trenér Míra Petrásek. To je známka, že je vše na dobré cestě. Měl jsem jediný problém. Ve čtvrtek se mi ozval moudrák. A tak jsem v pátek navštívil nemocnici.“

Mělo to vliv na přípravu?
„Trénink tím byl trochu ovlivněn. Dva dny jsem vynechal. Zub je v pohodě. Ale moudráky jsou trošku komplikované. Doktor Koldovský nechtěl, abych chodil ven do mrazu, než se rána zacelí. Dnes už jsem byl ale na tréninku, lyžovat, posilovat. Pořádně jsem si odpočinul a zítra už jdu na těžkej trénink.“

Jaké to bylo ve finské nemocnici?
„Zubní ordinace byla dobře vybavená a zubař byl fakt šikovnej. Řekl jsem, že loni jsem dostal dvě umrtvovací injekce, tak mi taky dal rovnou dvě. Jenom spokojenost. Napadlo mě, že už jsem byl v nemocnici i v Norsku. Asi před pěti lety jsem měl na ruce zánět z poutek na holích. Takže už mi ze Skandinávie chybí jenom Švédsko. Uvidíme, jestli to doženu.

Bauerův program
Pátek 14. listopadu: sprint klasicky v Muoniu (přípravný závod)

Sobota 15. listopadu: 15 km klasicky v Muoniu (přípravný závod)

Středa 19. listopadu: přejezd do Gällivare

Sobota 22. listopadu: 15 km bruslením v Gällivare (Světový pohár)

Neděle 23. listopadu: štafeta v Gällivare (Světový pohár)


Jak to vypadá na tratích?
„Lidí je tady hodně. Dodneška byly super podmínky. Nejtepleji bylo minus tři. První týden jsme jezdili na dvou a půl kilometrovém kole, a když pak přijelo třicet Němců, bylo to znát. Teď už trénujeme na pětikilometrovém kole, takže se to dá zvládnout. Ale když máme těžší tréninky, na lyžích stojíme už v osm. Abychom tu nejtěžší část tréninku začali, než tam přijde větší množství lidí.“

Pak už se musíte tlačit?
„Když se to začne houfovat, je to problém. Když vedle sebe jedou klasik a bruslař, není tu prostor. Pak musíte brzdit, nebo na něj houknout. Ale nic jiného nám nezbývá. Na přírodní sníh se tady čeká. Na okruhu je umělý sníh, asi pět, deset centimetrů vedle stopy.“

Co děláte, když potřebujete, aby vám závodník z jiné země uhnul?
„Já moc při tréninku nekřičím. Spíš počkám, až se to uvolní. Při závodě křiknete hop, nebo hey. Oni to všichni pochopí. Záleží na důrazu, jakým to pronesete. Když jste důraznější, tak ví, že pospícháte, a měli by uhnout. Není to tak hrozné, že bych musel neustále pokřikovat. Ale jednou dvakrát za kolo houknout musím.“

Nemrzí vás, že nemůžete vyrazit na delší vyjížďku?
„Trať je namotaná ve skandinávském lese, takže přírodu tady vidíme. I když zvířata jsme tady možnost vidět neměli. Zatím jsem spíš viděl různý lyžařský zvířata.“

Která jsou nejhorší?
„Nejhorší jsou Kazaši. Ať kluci, nebo holky. Je složitý, aby pochopili, že chcete, aby uhnuli. Jejich specialitka je, že vyloženě jdou po trati dva vedle sebe. Relativně překáží a nedojde jim, že se tam další člověk nevejde.“

Trénujete i za tmy?
„Ráno, když začínáme v osm, je ještě hodně šero. Ale za dvacet minut je najednou světlo. Odpoledne chodíme kolem třetí hodiny. Takže když končíme, už je zase tma. Okruh je osvětlený, kromě tři sta metrů. Ty vedou do kopce, ale můžete se jim vyhnout i po osvětlené části.“

Před rokem vás v kempu trápily myši, co letos?
„Letos jsme v jiném kempu. V tom, kde byly ty myši, teď bydlí holčičí tým. My bydlíme u závodních tratí. Tady myši nejsou. Jaká je situace v tom druhém kempu, to nevím.“

Čím si krátíte čas? Frčí zase váš oblíbený seriál Útěk z vězení?
„Já s sebou bohužel nemám počítač. Mám ho v servisu, takže jsem trošku bezprizorní. Ale na Prison break se koukáme. Včera na tom začal ulítávat Kukín (Martin Koukal). Bylo volno a on odpoledne nakoukal nějakých deset dílů. Takže nám trošku utek. Loni jsme se na to koukali hlavně já s Jakšíkem (Martinem Jakšem). Kukín to loni neviděl. Teď mu ale stačil jeden díl a trošku ho to chytlo. Ono vás to pohltí…“

Myslíte už na první závod Světového poháru, který vás čeká příští sobotu?
„Samozřejmě. Připomínek je hodně. Víte, že za čtrnáct dní to bude. Tenhle víkend byly tři sta kilometrů odsud FIS závody, kde jeli finští závodníci. A v pátek, v sobotu a v neděli jsou tady v Muoniu každoroční testovací závody.“

Jaký jim přikládáte význam?
„Jde o to, abyste na svěťáku nejel první závod s číslem. Než odjedu první závod, vždycky si říkám, jestli budu schopen jet rychle. Nebo jestli jsem vůbec schopen jet naplno patnáct kilometrů. Na tréninku jste sám, je to jiné než závod proti soupeřům. Je důležité před startem nějaký závod absolvovat. Chtěl bych vyhrát, nebo být vpředu.“

V prvním ostrém závodě, který se jede ve švédském Gällivare máte stejné cíle?
„To samé. Budu startovat poslední, ve žlutém čísle. Všichni se budou ptát, jestli budu chtít obhajovat loňskou sezonu. Ale letošní cíl je jasnej. Liberec. Příprava je nastavená tak, že bychom neměli být v top formě na začátku sezony. Jde o to, jak mi start Světového poháru bez speciální přípravy sedne. Občas mi sedne tak, že jsem schopen svěťák vyhrát, občas jsem desátej.“

Témata:  sport, lyžování, bauer







Klasická verze
Mobilní verze