Výborná forma Martiny Sáblíkové na začátku rychlobruslařské sezony dává jejímu trenérovi Petru Novákovi naději, že se sehranému tandemu podaří dojít k desátému titulu ve Světovém poháru v řadě. Plánovaný světový rekord na pět kilometrů sice ze zámoří domů nevezou, kladů místo toho však registruje víc než dost. Přestože taková šance na rekordní čas už přijít nemusí, je Novák s podzimem spokojen.
Vloni touto dobou měla Martina Sáblíková hodně rozporuplné zážitky. Jednou pokazila závod na tři kilometry špatným střídáním drah, podruhé se protrápila svojí milovanou „pětkou“ a po sedmi letech z ní po špatném výkonu odešla poražena. Teprve se na ledě srovnávala s technikou poté, co celé léto věnovala dřině na kole.
Letos kolu obětovala úplně stejně, přesto na ledě jede jako z partesu. Tápání vyměnila za sběr úspěchů. Oba úvodní závody Světového poháru na dlouhých tratích v zámoří vyhrála, na 1500 metrů dvakrát zlepšila český rekord. Za stejných okolností vykazuje úplně jiné výsledky.
„U dobře připraveného člověka je důležitá psychika,“ říká trenér Petr Novák.
V tom je oproti loňsku největší rozdíl?
„V minulosti, kdy se nám na kole nedařilo přiblížit se postupu na olympiádu, přemýšlela Martina nad tím, jestli tu výkonnost má nebo ne. Letos olympijské místo vybojovala, což jí dodalo sebedůvěru. Ukázalo se, že je na tom hodně dobře fyzicky, a to se pak jinak trénuje a všechno absolvuje. Když pak zjistila, že se zrychlila v rozbězích, byla to voda na její mlýn.“
Co ještě vám ukázaly první dva závody Světového poháru v Calgary a v Salt Lake City?
„Že ani po cyklistické sezoně to není špatné a že jsme uměli ty dva sporty skloubit dohromady. To minimum, které jsme dělali pro rychlobruslení, stačilo Martině k udržení se ve špičce. Dokonce tím improvizováním tréninku, kdy jsme každé chvilky využili i k rozvoji síly, Martina zrychluje. Jede dobře pětistovku, kilometr, na 1500 metrů zajíždí suprové časy. Z toho mám radost, protože po X letech (Sáblíková začala svoji 13. kompletní sezonu s SP, pozn. red.) pořád dokážeme něco zlepšovat. Klobouk dolů před Martinou.“
Máte větší radost z už „běžných“ vítězství na dlouhých tratích nebo ze zlepšení na těch kratších?
„Ze všeho! (směje se) Děláme to kvůli tomu, aby dlouhou dráhu jela rychleji. Martina dřív ztrácela při rozběhu, v současnosti už rozbíhá rychleji jak pětku, tak patnáctistovku. Ale naše priorita byla a je dlouhé trati. To se nemění.“
Berete vážně varování, které vám v Salt Lake City poslala skvělým časem na pět kilometrů nizozemská soupeřka Kleibeukerová? V divizi B jela téměř o dvě a půl vteřiny rychleji než Sáblíková.
„Minulý rok v Berlíně, jestli si pamatujeme dobře, se v béčku jely na trojce taky lepší časy, než měla Martina. A divili jsme se, čím to je.“
Čím tedy?
„V béčku se jede ve čtyřech lidech, to je něco jiného než jet ve dvou v áčku. Navíc je tam (v divizi B) dalších osm lidí v rozjezdové dráze, takže dvanáct lidí v jeden čas jede dokola. Vzduch pak proudí jinak. Když Martina jede v poslední jízdě v áčku, nikdo další kromě její soupeřky tam už není. My jsme v Salt Lake City nechtěli, aby Martina závodila s béčkem o rychlejší čas, ale aby vyhrála divizi A. A tam to bylo jasné. Tam byl rozdíl velký.“
Nicméně světový rekord, o němž jste snil, z toho nevznikl. Štve vás to?
„Led na to nebyl. I ženské v pořadí za Martinou nejely nějak moc rychle. Museli jsme vymyslet taktiku, zvolili jsme rychlý začátek, aby setřásla svoji soupeřku, což se podařilo. Možná byl ten začátek až moc rychlý, ke konci toho Martina měla plné zuby. Bohužel v ten daný den nebyly podmínky na to, aby se jezdily světové rekordy. Ironií osudu to pak v jiné dny bylo jinak, třeba v Calgary Martina táhla týmový závod a zajížděla tam časy, odpovídající času 30,5 na kolo, tam ten rekord padnout klidně mohl. Co naděláš.“
Souhlasíte, že to mohla být vzhledem ke světovému rekordu poslední šance? V příští sezoně by se v Salt Lake City na vysoko položené dráze jet nemělo a za dva roky už může být situace úplně jiná.
„Samozřejmě že už šance být nemusí, to je pravda, ale rekord je jen jedna věc. Sám o sobě rekord nic neřeší. My chceme vyhrát Světový pohár, ne se honit za každou cenu za rekordem. To by šlo tak, jak jsme to dělali dřív. Jet do zámoří na konci sezony, když už o nic nejde, tak jak jsme v Calgary jeli desítku. Můžeš to rozjet, jet, a buď to vyjde, nebo ne. Nic hrozného se neděje. Tady (v první fázi sezony) uděláš chybu a ztrácíš body. To by byla škoda. Martina může Světový pohár vyhrát podesáté v jedné řadě, za tím jdeme. Ono se to nemusí dlouho nikomu podařit.“
