Je mu už dvaačtyřicet let, japonský skokan na lyžích Noriaki Kasai se ale chová jako
mladík. V létě se oženil, v listopadu znovu posunul svůj rekord topadu z nejstaršího vítěze závodu kord Světového poháru a na Turné čtyř můstků trápí favority, ač je
suverénně nejstarší ze všech.
Zrzavé vlasy Dietera Thomy už překryla šeď, a tak dávno zůstává pod
můstkem s televizním mikrofonem. Heinz Kuttin s praporkem na trenérském můstku pouští do stopy rakouské orly. A další? Jens Weissflog, Matti Nykänen, Wei Erns Vettori, Jiří Parma či Jaroslav Sakala už se také před lety přesunuli z můstků do historických knížek.
Noriaki Kasai je ale stále tady, na rozdíl od všech jmenovaných legend, se kterými byl na startu 28. prosince 1989, když v Oberstdorfu začínal své první Turné. V červnu mu bylo dvaačtyřicet let.
„Tady v Evropě si myslíme, že v tomhle věku máme sedět na gauči a dívat se na televizi. Ale každý sport potřebuje takové typy, které jsou tak trochu extrémní,“ říká německý skokan Severin Freund.
Kasai je opravdu tak trochu extrém. Když na konci roku 1989 začínal v sedmnácti svou první sezonu ve Světovém poháru, skákal ještě paralelním stylem s lyžemi u sebe. V roce 1992 vyhrál v Harrachově světový šampionát v letech na lyžích. A přes dlouhou úspěšnou kariéru se prokousal až ke svým neuvěřitelným veteránským kouskům.
„Nori je teďka někde jinde,“ říká reprezentant Jakub Janda, v šestatřiceti druhý nejstarší muž na Turné. „Ale když měl šestatřicet, taky mu to tenkrát nešlo. Já tak dlouho nevydržím…“
Kasai před čtyřicítkou prožil několik horších sezon. Ale za pár dní to bude rok, co vyhrál letecký závod v Kulmu a v 41 letech a sedmi měsících se stal nejstarším vítězem soutěže Světového poháru. Tehdy slavil výhru poprvé od roku 2004, na další úspěchy ale dlouho čekat nemusel.
Na olympiádě v Soči šokoval stříbrem z velkého můstku a bronzem z týmového závodu. A nezastavila ho ani nová sezona. V listopadu se ve finském Kuusamu podělil o vítězství se Švýcarem Simonem Ammannem a rekord nejstaršího šampiona posunul na 42 let, pět měsíců a 23 dní.
„Moje manželka plakala radostí,“ líčil tehdy Kasai. Spoluvítěz Ammann prohlásil, že si fotku z vyhlášení pověsí v obývacím pokoji. „Když vidíte jeho siluetu ve vzduchu, víte, že je to Noriaki,“ rozplývá se Ammann.
Kasaiova sportovní dlouhověkost není náhodná. Těží především z velkorysé podpory, které se mu v Japonsku dostávalo navzdory horším sezonám.
„Tam to mají postavené trošku jinak, mají jiné zázemí. A jinak k nim vzhlížejí. Tam to mají o něco jednodušší, když se nedaří,“ říká reprezentant Jan Matura. A tak Kasai skáče dál, i když počet jeho startů ve Světovém poháru v součtu individuálních a týmových závodů už o osm přeskočil pětistovku.
A konec se zřejmě ještě ani neblíží. Na Turné čtyř můstků zatím zkompletoval dvě osmá místa, v Oberstdorfu v prvním kole porazil Romana Koudelku a po polovině seriálu se drží na pátém místě.
„Pro mě je to pořád velké potěšení. Bavím se tím. Chci skákat do padesátky,“ objasňuje Kasai.
