Mezi tři rakouské hymny se na světovém šampionátu v Sierra Nevadě v alpském snowboardingu vklínila i jedna česká. Ester Ledecká si ji spolu s titulem mistryně světa vysloužila v dramatickém finále paralelního obřího slalomu. Švýcarku Patrizii Kummerovou porazila o 19 setin sekundy. Po zlatu z paralelního slalomu z MS 2015 je to její druhé zlato. „Být dvojnásobná mistryně světa je hrozně hezký,“ usmívá se Ledecká.
Finále bylo velmi těsné, vnímala jste v posledních metrech svou soupeřku?
„Já jsem v podstatě byla dost soustředěná na svoji jízdu. Akorát jsme tady udělala velkou chybu, takže jsem nevěděla, jestli se z toho dokážu dostat a ještě to nějak šťastně dotáhnout do cíle. Povedlo se to, musím tady zaklepat na dřevo. A mám hroznou radost.“
Co se stalo dvě brány před cílem, kde jste zakolísala a soupeřka se k vám nebezpečně přiblížila?
„Já jsem úplně netrefila správnou lajnu a zajela jsem do hlubokého sněhu, což mi hodně vzalo rychlost, hlavně tím, že to bylo dost těsně před cílem. Fakt jsem to do cíle tlačila silou vůle, říkala jsem si, ať to vyjde, protože jsem ztratila hodně rychlosti, naštěstí se to povedlo.“
Byla jste si na cílové čáře jistá, že to vyšlo?
„Ne, nebyla. Zabrzdila jsem, pak jsem se otočila, čučela jsem na tu tabuli snad dvě minuty, vůbec jsem tomu nevěřila, co to tam svítilo…“
Jak jste si užila vítěznou hymnu? Zdálo se, že s maskotem v rukách tancujete…
„Já netancovala, tancovalo to Sluníčko (maskot šampionátu – pozn. red.). Já byla v pohodě, držela jsem poker face. Ale to Sluníčko to prostě nevydrželo, taková pěkná hymna… (úsměv) Jsem ráda, že tady můžu závodit za Česko.“
Po závodě jste svou medaili půjčila Rakušanovi Andreasi Prommeggerovi, aby se jako dvojnásobný šampion mohl fotit s dvěma zlatými, nebála jste se o ni?
„Já na ni furt měla oko a vyhrožovala jsem mu, že ho zabiju, jestli mi dá tu druhou. Nebo kdyby mi ji nedal vůbec? To už by byl mrtvej dávno!“ (smích)
Před dvěma lety jste svůj první titul získala v paralelním slalomu, lze ty radosti srovnat?
„Každý závod je úplně jiný a já mám strašnou radost. Jsem strašně překvapená. Mám radost, že se mi podařilo odevzdat, co jsem natrénovala, ale je to prostě zásluha týmu.“
Jak tenhle úspěch oslavit, když už v pátek ráno letíte do Německa, kde vás v sobotu ve Winterbergu čeká závěrečný závod Světového poháru?
„Já vždycky říkám, že největší párty skončila, když jsem dojela do cíle. Pro mě je tohle největší zážitek. To, jestli bude oslavovat tým? Samozřejmě si asi připijeme. Já si připuju asi kolou, protože nepiju.“
Ve svém sportu jste světovou šampionkou v obou disciplínách, už zbývá jen olympiáda, že?
„Podle mě je zatím docela předčasné na olympiádu myslet. Samozřejmě ji mám někde vzadu v hlavě a budu se na ní připravovat, jak nejlíp budu umět. V podstatě se na ni připravuju odmalička, co si budeme povídat. Předtím bude ještě spousta dalších důležitých závodů a já bych chtěla krůček po krůčku a ne se soustředit na jeden velký závod. Tohle je zatím moje strategie.“
