Sedm týdnů na jižní polokouli má v nohách snowboardkrosařka Eva Samková v misi za obhajobou olympijského zlata ze Soči. Na Novém Zélandu, v Chile a Argentině kromě tréninku viděla tuleně, koupala se v ledovém oceánu a také pomáhala k výzkumu fyziologické adaptace v různých časových pásmech. Nosila speciální žluté brýle a nesundala je ani v bance.
Byla to scéna jak z detektivky. Skupinka v čepicích a netradičních brýlích v novozélandském městečku Wanaka nakráčela do banky.
„Vypadali jsme jako totální zloďeji. Ženská v bance na nás: Sundejte si ty brejle! My nemůžeme, máme to nařízené od trenérů. A ona: Tak dobře, tak aspoň tu čepici…“ líčila Samková . „Přijeli jsme předtím v noci, byli jsme ještě rozespalí. Vstávali jsme, pohoda, vyměníme peníze a pojedeme na kopec. Na ty brejle člověk zapomene. Ale jsou průhledné, takže nám viděli do očí.“
Za úsměvnou příhodou českých snowboardistů na Novém Zélandu stojí projekt Českého olympijského výboru. Samková a další reprezentanti Vendula Hopjáková a Jan Kubičík absolvovali během předolympijského soustředění několik přesunů a dva dny po příletu do nové destinace museli v době místního rána nosit speciální brýle kvůli tzv. odstínění od škodlivého světla, mezi něž se počítá nejenom sluneční světlo, ale jakékoli světlo s modrou složkou (tablety, telefony, billboardy, LED osvětletní).
„Je to pilotní projekt a ČOV nám přidal finance na soustředění. Závodníci dostali brýle a také speciální hodinky, které měří kvalitu spánku,“ vysvětluje reprezentační šéftrenér Marek Jelínek. „Na noc měli pás, měřila se tepová frekvence, přes internet jsme byli spojení s institutem sportovního lékařství, neustále se vyhodnocovaly výsledky. Doufáme, že to pomůže i ostatním sportovcům.“
Samková a spol. vyrazili na důležité předolympijské soustředí na jižní polokouli. Trénovali postupně na Novém Zélandu, v Chile a Argentině, kde ve středisku Cerro Catedral nakonec vstoupili i do sezony Světového poháru.
Samková skončila v závodech druhá a sedmá poté, co suverénně vládla kvalifikacím. Dařilo se i Hopjákové s Kubičíkem, kteří skončili v jednom ze závodů na 11. místě.
„Tímto závodem se posunuli blíž k olympijské kvalifikaci,“ pochvaluje si Jelínek. „Evka je silnější než v Soči. Budeme dál rozvíjet vytrvalost, sílu a rychlost, věřím, že před olympiádou na tom bude trochu lépe. Já bych byl nejradši, kdyby olympijské hry byly za týden. Jsme připraveni, Evka jezdí nejlíp, co kdy jezdila.“
Do slibné formy se Samková dostala díky téměř dvouměsíčnímu pobytu na jižní polokouli a několikrát změnila místo pobytu.
„Byla to cesta kolem světa za šedesát dní, byli jsme rychlejší než Willi Fog,“ směje se Jelínek.
Samková si kromě tréninku užila i pár atrakcí ve volných chvílích. V argentinské Ushuaii se ocitla v nejjižnějším cípu jižní Ameriky, v zemi tulení a tučňáků.
„My se dívali jenom z dálky, vždycky jsme říkali: Čumte, támhle jsou tučňáci! A oni to byli černobílí ptáci. Ale tuleně jsme viděli, ty byli vtipní, ti byli super,“ vzpomíná Samková. „Na Zélandu jsme klasicky jeli na koni. V Chile jsme bydleli poprvé ve třech tisících metrech nad mořem v nádherném prostředí. V Argentině jsme se koupali v oceánu, asi čtyři stupně to mělo. Na jedné straně jsme měli Pacifik a na druhý Atlantik. Je to nejjižnější kout světa, je to hezký…“
Do nové sezony vstupuje Samková s novým účesem, ještě v Argentině jí pod helmou koukal culík, teď už má o něco kratší sestřih.
„Všichni říkají, že vypadám na deset, a že vypadám spíš jako kluk,“ směje se Samková. „Já jsem s tím spokojená, je to jen o trochu kratší, ale aspoň to nemusím česat a dám něco pod helmu. Už se mi to hrozně cuchalo a já nemám hřeben ani fén, tohle je pro mě ideální. Jelen je rád, culík je neaerodynamická věc, i když kvůli tomu to samozřejmě nedělám…“
